Srdce, plíce v nás

Změňte nadpis stránky na název aktivity a odstraňte tuto poznámku.

Účastník se seznámí s anatomií a fungováním srdce a plic a jejich funkčním propojením. Účastník odchází s praktickou znalostí použití tlakoměru, fonendoskopu a dokáže jednoduše popsat a vysvětlit malý a velký krevní oběh.

Vím, jak vypadá a funguje moje srdce, jak je propojené s plícemi a přijde mi to fakt hustý.

E-U-R, přednáška, provádění pokusů, reflexe, učení prožitkem

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • aktivní komunikací se spolužáky ve skupinkách při práci s tlakoměry i s realizátorem,
  • kladením vhodných otázek realizátorovi a formulováním odpovědí na realizátorovy otázky k fungování srdce a plic
• Základní schopnosti v oblasti vědy a technologií jsou rozvíjeny:
  • manipulací s fonendoskopy, tlakoměry, ambu-vakem a jeho příslušenstvím
  • manipulací s biologických materiálem a jeho zkoumáním (pitvou)
• Kompetence ke spolupráci je rozvíjena:
  • společným řešením zadaného problému v skupinkách či dvojicích
  • potřebou rozdělení úloh a rolí při pitvě srdce a plic
• Schopnost učit se je rozvíjená:
  • vyvozování závěrů z pokusů
  • praktičností programu, žáci jsou konfrontováni s reálnou podobou orgánů, jejichž stavbu a funkci znají jen teoreticky; propojením tohoto zážitku s teorií se podporuje uchování nově získaných poznatků do již existující sítě vědomostí

Blok o třech hlavních částech - nejprve práce ve dvojicích s tlakoměry, jednotlivci s fonendoskopy; pitva srdce ve dvojicích a společné zkoumání plic a zbytku kořínku. Reflexe programu na závěr.

• realizátor položí otázku do celé skupiny: „Co se vám vybaví, když se řekne srdce a plíce?“
• „položte ruku na svoje tělo tam, kde si myslíte, že máte svoje srdce.“ (všichni žáci i realizátor). Realizátor pak dopřesňuje: nejprve nahmatáme uprostřed hrudníku hrudní kost (tu širokou a placatou) a pod její spodní třetinou je uloženo naše srdce. Není tedy nalevo, ale většinou svého objemu je uprostřed hrudníku, jen asi 1/3 je nalevo. Srdce v hrudníku není úplně rovně, ale leží zešikma, hrot srdce je natočený doleva.
• „Ukažte, jak si myslíte, že je vaše srdce veliké.“ Realizátor pak upřesní: v průměru je zdravé srdce velké jako pěst dotyčného člověka. Pokud je to aktivní sportovec (je to sval a svaly se námahou posilují a zvětšují) nebo je nemocný, může být srdce zvětšené.

• žáci dostanou do dvojice tlakoměr a formulář k vyplnění, každý žák si do něj zapisuje hodnoty naměřené při práci s tlakoměrem (tepová frekvence, krevní tlak)
• jak tlakoměr funguje a k čemu slouží: k zjištění krevního tlaku se musí naměřit dvě hodnoty: systolický tlak (hodnota vzniklá v momentě srdečního stahu, kdy je krev vtlačena do cév) a diastolický tlak (hodnota naměřená v momentě, kdy je srdeční sval uvolněný a plní se krví. Hodnoty jsou na tlakoměru uvedeny v milimetrech rtuti (mmHg).
• žákům dáváme k dispozici digitální tlakoměry, které fungují na jiném principu než „klasické“ poslechové měření tlaku: metoda měření spočívá v určení takové hodnoty tlaku, při níž jsou největší tlakové změny v tepně. Tonometr tedy nestanovuje hodnoty systolického a diastolického tlaku, nýbrž hodnotu tzv. středního arteriálního tlaku a obě meze dopočítává programové vybavení přístroje. Právě z toho důvodu, že se při oscilometrické metodě měří střední tlak a systolický i diastolický tlak se odhadují, nebylo dosaženo takové přesnosti srovnatelné s auskultační metodou (tedy tou „poslechovou“).
• žáci si ve dvojici pomáhají s obsluhou tlakoměru, nasazováním manžety a zapisováním výsledků do formuláře (hodnoty krevního tlaku a pulsu). Každý student si naměří 2-3 hodnoty v klidu.
• spolu se žáky si dáme 15 dřepů s výskokem (nebo jinou zátěžovou alternativu) a znovu měříme
• krátká diskuze o tom, proč se změnil tlak a zrychlil puls (protože když začneme s fyzickou aktivitou, náš mozek a svaly akutně potřebují víc kyslíku a cukru obsaženého v krvi. Protože ale nemáme žádný náhradní vak s krví, tak tu svoji musí naše srdíčko rychleji honit po těle a zároveň začneme rychleji dýchat, aby se krev zvládla okysličit a odvedl se přebytečný oxid uhličitý.)

• srdce a dýchání můžeme poslouchat pomocí fonendoskopu
• každý žák si vyzvedne u lektora svůj fonendoskop a poslouchá svůj dech (nádech, výdech i vzduch procházející přes hlasivky jako hlas posloucháme na průdušnici procházející v přední části krku) a srdce (nejlépe přímo na kůži nad a pod levou prsní bradavkou)
• po poslechu v klidu si znovu uděláme společných 10-15 dřepů a znovu posloucháme, jak se změnilo bušení srdce (srdíčko bude bít rychleji a silněji z důvodů uvedených výš).

• pomocí obrázku - „mapky“ se žáky sledujeme, kudy krev proudí
• odkysličená krev (podle mezinárodní konvence značena modrou barvou) z celého těla přichází do modré/pravé/slabší části srdce; přes síň a komoru pokračuje do plic, kde odevzdá nadbytečný oxid uhličitý a obohatí se o kyslík (podle mezinárodní konvence se z modré krve stane červená); z plic jde opět do srdce (proč? je sice už okysličená, ale v plicích nemá potřebnou sílu k rozproudění do celého těla, na to potřebuje sílu/tlak, kterou jí dodá právě srdce), tentokrát ale do červené/levé/silné=namakané části; levá část srdce krvi dodá potřebnou sílu k tomu, aby okysličenou krev vytlačila do celého těla
• malý a velký krevní oběh - působí to, jako by šlo o dva oddělené oběhy, ve skutečnosti je to ale spíš jedna nekonečná smyčka „tělo-srdce-plíce-srdce-tělo-…“

• žáci do dvojic dostanou vepřové srdce

• pomocí hmatových vjemů (případně i pomůže srovnání s obrázkem) žáci zkoumají fyzické rozdíly mezi pravou a levou částí
• zjišťují, že jedna strana je měkčí, více poddajná (to je ta modrá=pravá) a jedna je tužší, pevnější (ta červená=levá). Žáci pod vedením realizátora formulují, že pravá-modrá část srdce nepotřebuje být tak silná, protože žene odkysličenou krev blízko, do plic; zatímco levá-červená musí být mnohem silnější („namakaná“, „kulturistická“), protože má za úkol okysličenou krev vytlačit silou do celého těla (až do mozku, proti gravitaci i do vzdálených částí, třeba do palců u nohou)

• perikard (blanitý obal srdce, jde na něm najít tuk a zbytky vaziva)
• tuk (na perikardu i na srdci na kraniální části kolem koronárních tepen)
• srdeční síně (na rozdíl od obrázku jsou na srdci fyzicky viditelné jako srdeční ouška)
• srdeční komory
• báze (horní plocha) a hrot (apex)
• orientace srdce (realizátor ukazuje, jak by srdce měl umístěné v hrudníku; polohuje ho a přikládá na sebe - téměř, aby se nezašpinil)

• žáci prostrkují své prsty skrze srdce: jeden pravou částí, jeho kolega levou částí; mohou se uvnitř srdce potkat? Zjišťují, že ne, pravá a levá část srdce nejsou propojené (realizátor může doplnit, že studenokrevní živočichové a lidský plod má pravou a levou část srdce propojené, u dětí po porodu (jakmile začnou dýchat) přepážka v srdci vznikne a srdce „rozpůlí“).
• doplňkový úkol: nahoře na bázi srdce jsou dvě velké cévy (aorta a plicnice), vsunout do nich prsty a porovnat pevnost, tloušťku a pružnost cév a určit, z které části srdce vychází
• aorta je pevná, silná, má svalovou vrstvu ve stěně, náleží k levé části srdce; plicnice je tenčí, měkčí a náleží k pravé části srdce
• obě „trubky“ jsou tepny, jedna vede okysličenou a jedna odkysličenou krev. Vysvětlení, že tepny a žíly se nerozlišují podle toho, jakou krev vedou (s nebo bez kyslíku), ale podle toho, KAM krev vedou (do srdce vedou žíly, krev ze srdce vedou tepny).

• rozříznuté srdce zkoumáme spolu se všemi žáky u stolu realizátora, pak žáci řežou a zkoumají ve dvojicích
• popisujeme a hmatově objevujeme, že pravá část srdce je na obou stranách rozříznutého srdíčka
• vyzdvihujeme rozdílnou tloušťku srdečních stěn u pravé a levé části srdce, rozdíl je opět dobře vidět i na aortě a plicnici (aorta bude pravděpodobně rozříznutá)
• prozkoumáme konzistenci a případnou rozdílnost krevních sraženin (v pravé síni bývá častěji sraženina světlá a napěněná, v levé části srdce bývají kruory hutné, kompaktní, bez vzduchových bublin

• v srdci jsou umístěny 4 chlopně
• jsou v srdci proto, aby krev proudila jen jedním směrem, dělají ze srdce „jednosměrku“
• máme 2 chlopně síňo-komorové (ležící na rozhraní síně a komory v pravé i levé části srdce; tyto jsou cípaté a snadno rozpoznatelné podle šlašinek, které k nim vedou) a 2 chlopně poloměsíčité (najdeme je v aortě a plicnici; každá z nich je složena ze 3 tenkých kapsiček poloměsíčitého tvaru)
• připomeneme, že s chlopněmi jsme se setkali během poslouchání srdce fonendoskopem. Zvuk, který slyšíme, vydávají právě chlopně, ne svalovina srdce jako taková (krev narazí do chlopní a samotné sražení se cípů chlopní dělá ono slyšitelné „buch-buch“)
• testujeme i pevnost a pružnost chlopní a šlašinek pomocí pinzet či prstů (chlopně i šlašinky jsou velmi pevné, nelze je téměř utrhnout; nejsou vůbec pružné)

• najdeme oba vstupy do koronárních tepen, které leží za aortální chlopní
• nejprve do nich vsuneme pinzetu, kterou lze z vnějšku srdíčka dobře nahmatat
• potom do vstupů vstřikujeme obarvenou vodu, sledujeme (či na prstech cítíme), že vystřikuje z rozříznuté svaloviny v různých místech srdíčka (podle toho, do které odbočky tepny se střičkou strefíme)
• žáci často znají pojem „infarkt myokardu“, na tomto místě můžeme vysvětlit
• co je to infarkt? Srdce jako sval je vyživováno pomocí koronárních tepen a pokud se některá z nich ucpe (aterosklerotickým plátem), nedochází k výživě právě té části myokardu, která je právě tou tepnou vyživována a postupně odumírá. Podle toho, která konkrétní tepna se ucpe, tak závažný stav nastává (pokud se ucpe malá tepénka, může se sval zhojit jizvou, pokud se ucpe tepna vyživující větší část srdce, může dojít k selhání srdce, bezvědomí, smrti.
• jak se infarkt projevuje? projevy jsou různé a je jich hodně a záleží právě na tom, která ta část srdce je nefunkční: obecně lze říct, že jakákoli bolest od pasu nahoru, která nemá úlevovou polohu, může být od srdíčka (bolest břicha, žaludku, nutkání na zvracení/zvracení, bolest na hrudi, za hrudní kostí, bolest vystřelující do pravé/levé ruky, do zad, mezi lopatky, do zubů… často bývá tato bolest doprovázena dušností (člověku se hodně špatně dýchá, je zadýchaný, nedořekne větu…)
• co s tím? - laická první pomoc: takového člověka usadíme (aby se nenamáhal), může se zapřít rukama, zeptáme se, jestli bere léky na srdíčko (případně mu je podáme, aby si je mohl sám vzít (do člověka, který toho není schopen, žádné léky necpeme), voláme sanitku 155, můžeme podat tabletu Acylpirinu (rozkousat v ústech, zapít (Acylpirin mimo jiné způsobuje menší srážlivost krve, takže situaci nevyřeší, ale způsobí to, že se nevytváří další sraženina), hlídáme stav postiženého (jestli na nás reaguje, jestli dýchá). Řídíme se pokyny dispečerky.

• upozorníme, že vepřový jazyk je delší než jazyk lidský (máme jiný tvar lebky)
• zkoumáme u kořene jazyka rozdělení vstupu do dýchacích cest (hrtanu) a hltanu (tudy by mělo za normálních okolností procházet jídlo a pití do žaludku)
• když si horní měkké patro trošku otevřeme, žáci hmatem poznávají cestu do hrtanu a hltanu; epiglotis (záklopka v krku) je pohyblivá a chrupavčitá, pomocí svalů kořene jazyka dělá takovou výhybku pro jídlo a dýchaný vzduch

• kořínek pod hlasivkami přeřízneme, abychom měli na hlasivky nerušený výhled
• hlasivková štěrbina je dobře viditelná a hmatná, když se hlasivkové vazy rozechvějí, můžeme vydávat tóny, zvuky; žáci si dají dlaň na svůj krk a zkouší bručet a různě měnit výšku hlasu a u toho cítí, jak se jim krk chvěje- to se přenáší vibrace z hlasivek)

• po zavedení katetru a spojení s ambu-vakem sledujeme/pohmatem cítíme dýchající plíce
• díky tomu si můžeme fyzicky ověřit, že jsou měkké, pružné, houbovité, lehké
• když plíce v některém místě nařízneme, vytéká z nich krev, cítíme proudění vzduchu na prstech z přeříznutých průdušinek (které můžeme nahmatat)
• když ustřihneme kousek plic a svaloviny jazyka a vhodíme do nádobky s vodou, pozorujeme, že plíce plovou na hladině. Díky vzduchu, který v nich stále je (ani při úplném vydechnutí z plic nevydechneme všechen vzduch) jsou lehčí než voda. Svalovina jazyka se naopak potopí na dno, není tak provzdušněna jako plíce.

• po uklizení a důkladném prozkoumání se posadíme k uklizeným stolům
• Vybízíme žáky, aby ve dvojici pojmenovali 3-5 věcí, které pro ně byly v tomto bloku nové/zaujaly je/překvapily. Necháme žáky sdílet cca 3-5 minut. Pak jim nabídneme, kdo chce, může za sebe jednu z těch věcí říct pro celou skupinu, ale nenutíme je k tomu.
• Na úplný závěr dáme každému žákovi jeho list s obrázkem krevního oběhu, který už vyplňoval ve škole. Úkolem je jinou barvou tužky dopsat do papíru pojmy, které se jim teď – po proběhlém bloku o srdci a plicích- vybaví, když se řekne „srdce a plíce v nás“. Někam do rohu/na druhou stranu papíru se poznačí, která barva tužky byla použita před a která po programu.
• žák odchází s formulářem se záznamy o tlaku a tepu, věnujeme taky na připomenutí návod na origami srdíčko, které může sloužit jako záložka

Evokace:

• Cca týden před samotným programem poslat do školy žákům obrázky/plánky malého a velkého krevního oběhu (1 obrázek/studenta) s tím, že do něj mají zapsat všechno, co je napadá k tématu srdce a plic v nás. Poprosíme pedagogický doprovod, aby nám obrázky nafotili, abychom předem tušili, v jaké odbornostní úrovni se budeme pohybovat.
• Příchod žáků na program: uvítání, vybrat si plášť (ale zatím není třeba oblékat), krátká pravidla práce v laboratoři, s biologický materiálem a ostrými nástroji, bezpečnostní pokyny v případě nevolnosti. Rozdělení se do dvojic (toto může proběhnout už ve škole, žáci přichází a už ví, s kým budou ve dvojici pracovat). Zveme žáky do laboratoře, dvojice si sedají naproti sobě.

• Ptáme se žáků, co pro ně srdce a plíce znamenají, navazujeme kontakt. Zjišťujeme, kde si žáci myslí, že srdce mají uloženo v těle a jak je jejich srdce velké a korigujeme odpovědi.

Uvědomění:

• srdce žáků zkoumáme neinvazivními metodami: tlakoměry a fonendoskopy. Ukážeme a vysvětlíme, jak tlakoměr funguje, žáci dostávají 1 tlakoměr do dvojice, pro každého je nachystán formulář pro jednoduché zaznačení jím naměřených hodnot (krevní tlak a srdeční tep). žáky provádíme postupným měřením (2-3x se změří každý žák, kolega ve dvojici mu pomáhá připnout manžetu tlakoměru a zapisovat výsledky). Jakmile mají žáci proměřeno, bavíme se o tom, co ty hodnoty znamenají, k čemu tlak v cévách máme a co je to tep. Bavíme se o tom, jak lze tlak a tep snížit a jak zvýšit. Vybídneme žáky ke společnému dynamickému cvičení (15 dřepů s výskokem) a tím navýšení tepu a tlaku. Hned po doskákání si opět měří tlak a poslouchají si srdíčko fonendoskopem. Porovnáváme naměřené hodnoty před a po cvičení a vysvětlujeme si, proč se liší a co to znamená.
• Uklizení tlakoměrů a fonendoskopů z pracovních stolů na přípravný stůl.
• Vysvětlení malého a velkého krevního oběhu na velkém plakátě na zdi/magnetické tabuli realizátorem; žáci mají do dvojice zalaminované ty stejné obrázky před sebou (ve velikosti A4/3/hmatové šablony podle stupně zrakového handikepu).

• Oblečení a zapnutí plášťů, vyhrnutí rukávů k loktům, nabídnutí jednorázových rukavic (záleží na preferenci žáků)
• Rozdání vepřových srdíček do dvojic, výzva, ať žáci hmatem a za pomoci těch informací, které teď dostali, zjistí, která strana srdce je pravá a která levá. Utření rukou do papírových kapesníčků, které jsou na stolech.
• Přivolání žáků ke stolu realizátora. Na „realizátorském“ srdíčku shrnutí toho, co žáci zjistili u svých stolů ve dvojicích. Doplnění informací o tom, jak je srdce upevněno v hrudníku, na co je perikard + jeho prozkoumání hmatem (pevnost, tloušťka, kluzkost na srdečním svalu), na co je na srdci tuk.
• žáci jdou znovu ke svým stolům, srdíčka (ještě pořád k celku) teď zkoumají zevnitř (ale ještě hmatem). Prostrkují prsty skrz pravou a levou část srdce a zjišťují, jestli se uvnitř srdce mohou potkat. Zkouší pevnost a pružnost velkých cév a rozdíly mezi nimi.
• Další setkání u realizátorského stolu: ukázka rozříznutí srdce s detailním popisem, jak se to má udělat a na co pozor. Rozříznuté srdíčko otočíme směrem k žákům a pomáháme jim se v něm zorientovat – co jsou krevní sraženiny (odstraníme je) a hlavně kde je teď pravá a levá část srdce. Akcentujeme funkční rozdíly – pevnost a tloušťku stěn.
• žáky posíláme k pracovním stolům, rozdáváme jim nože na rozříznutí srdce a individuálně se domlouváme, kdo si srdce rozřízne sám a komu s tím pomůžeme či úplně rozřízneme. Necháme žáky vyčistit srdíčka od sražené krve a pořádně si prohlédnout rozříznuté srdíčko.
• Opět setkání u realizátorského stolu, tentokrát zaměřené na zkoumání chlopní: ptáme se, kdy už se žáci s chlopněmi během tohoto programu setkali a vysvětlujeme jejich funkci. Ukazujeme, kde je najdeme na obrázku a kde v reálném srdci, vysvětlujeme rozdílnost a taky význam názvů jednotlivých chlopní (např. cípatá chlopeň, poloměsíčitá, aortální,…)
• Vysíláme žáky, aby našli alespoň dvě různé chlopně na svých srdcích; pobízíme k vyzkoušení pevnosti, tloušťky a pružnosti chlopní.
• Naposledy před přestávkou pozveme žáky k realizátorskému stolu a hledáme odpověď na otázku, odkud si pro svoji činnost bere srdce kyslík a cukr? Najdeme vstupy do koronárních tepen a realizátor prostřikuje tepny obarvenou vodou (pokud jsou silnější zrakové hendikepy, prostřikujeme vodou s fluoresceinem pod UV lampou). Nevidomým studentům položíme prsty na koronární tepny, které zvýrazníme zevnitř pinzetou. Vysvětlíme, co vlastně znamená infarkt myokardu a co se s ním dá v nemocnici dělat.
• Dáváme žákům několik minut na to, aby si srdíčko rozřezali tak, jak potřebují, prozkoumají, co je třeba prozkoumat. Tak jako celou dobu i teď jsme žákům plně k dispozici pro závěrečné dotazy týkající se srdce a toho, jak a proč funguje.
• Necháme je uklidit – použité kapesníčky, filtrační papíry a rukavice do speciálního koše, použité pinzety, nože a rozřezaná srdíčka zpět do boxů.

• Přestávka: 10 minut (realizátor uklidí srdíčka do pevného odpadkového pytle, dá boxy s nástroji bokem na pozdější umytí, na stůl si nachystá pomůcky na blok o plicích).

• Po přestávce se žáci schází u realizátorského stolu, na kterém je ve velkém boxu nachystán celý kořínek (jazyk + srdce + plíce). Realizátor ukazuje a prochází celou cestu vzduchu, kudy se do plic dostává – přes jazyk (názorně ukazujeme, co znamená pojem „zapadení jazyka“ a tím provazujeme tuto lekci s blokem o První pomoci), hrtanovou příklopku (epiglottis), hlasivky přes průdušnici (tracheu) do plic. Pod hlasivkami průdušnici přestřihneme a důsledně hlasivky prozkoumáme, taky pevnost a strukturu průdušnice. Na ustřihnutou průdušnici nasadíme tracheální kanylu, nafoukneme na ní balónek stříkačkou (1 žák drží kanylu na místě, aby nevyklouzla). Nasadíme Ambu-vak a necháme dalšího žáka pomocí vaku dýchat do plic. Ty bývají z jatek často nějak naříznuté, ostatní ochotní studenti podle zvuku ucpávají díry v plicích, aby neunikal vzduch (tady můžeme zmínit další pojem, který studenti často znají a to „pneumotorax“). Pozorování dýchajících plic, zájemci se střídají v držení kanyly a mačkání Ambu-vaku. Ostatní během dýchání zkoumají hmatem strukturu a pružnost plic.

Kousek plic ustřihneme (nebo necháme ustřihnout nějakého dobrovolníka o tuto činnost) a vložíme do nádobky s vodou. Plíce se vznáší na hladině, když uřízneme kousek svaloviny jazyka, ten se ponoří na dno. Mluvíme o tom, jak se dá zjistit, jestli se dítě (či zvíře) narodilo živé a zemřelo po porodu nebo jestli se již narodilo mrtvé.

• Zkoumáme samotnou strukturu plic: po zatlačení vychází vzduch z řezné plochy v podobě pěny, odkapává krev, cítíme průdušinky. Prozkoumáme i zbytky bránice, vysvětlíme, k čemu je bránice v procesu dýchání důležitá, jaká je její funkce. Se žáky prozkoumáme strukturu, pevnost, pružnost. Vysvětlíme další známý pojem „vyražený dech“. Tyto pozorování spojujeme s teoretickými znalostmi, které jsme předali při vysvětlování malého a velkého krevního oběhu (v tuto chvíli nás tedy zajímá ten malý). Protože máme k dispozici celý kořínek, dáváme dohromady všechny doposud zaznělé informace, vidíme propojení plic a srdce.
• Necháme chvíli žáky, aby prozkoumali a doptali se na vše, co je k tomuto tématu zajímá.

• realizátor uklízí box s kořínkem a pomůckami bokem, žáci se vrací na svá místa, v původních dvojicích si sedají naproti sobě.

Závěr, reflexe:

• Vybízíme žáky, aby ve dvojici pojmenovali 3-5 věcí, které pro ně byly v tomto bloku nové/zaujaly je/překvapily. Necháme žáky sdílet cca 3-5 minut. Pak jim nabídneme, kdo chce, může za sebe jednu z těch věcí říct pro celou skupinu, ale nenutíme je k tomu.
• Na úplný závěr dáme každému žákovi jeho list s obrázkem krevního oběhu, který už vyplňoval ve škole. Úkolem je jinou barvou tužky dopsat do papíru pojmy, které se jim teď – po proběhlém bloku o srdci a plicích- vybaví, když se řekne „srdce a plíce v nás“. Někam do rohu/na druhou stranu papíru se poznačí, která barva tužky byla použita před a která po programu.
• Poděkujeme za ochotu ke zkoumání a zvídavost (pokud to tak bylo), vybídneme k umytí rukou teplou vodou a mýdlem a odložení plášťů.

• i když by se mohlo zdát, že poměrně často žáci přechází od samostatné práce od svých stolů ke stolu realizátora, má to svůj důvod: program je pestřejší, není tak statický a tím, že se žáci hýbou a přechází mezi stoly se eliminuje riziko nevolnosti
• cíleně a aktivně žáky neupozorňovat na to, že by se jim při práci s orgány mohlo udělat nevolno. Ze zkušenosti se na to pak soustředí a „nevolno“ se udělá mnohem víc žákům, než když o tom nemluvíme. Pokud žák hlasitě upozorňuje na to, že je mu špatně, tak to většinou „hraje“ a strhává na sebe pozornost, dávat pozor naopak na žáky, kteří stojí bokem, potichu, dívají se pryč, jsou bledí až do zelena, opotí se jim čelo. Za těmi buď poslat pedagoga či asistenta, pokud v místnosti není, je potřeba takového žáka posadit, ideálně mimo místnost a postarat se o jeho bezpečnost. Většinou stačí posazení mimo prostory realizace, napití či opláchnutí obličeje.

• info o zapadení jazyka

http://metodika.zdrsem.cz/index.php?title=Druhý_krok_-_přístup_k_člověku_v_bezvědomí#Jak.C3.A9_to_je_se_zapadl.C3.BDm_jazykem

• info o infarktu

http://metodika.zdrsem.cz/index.php?title=Bolest_na_hrudi_-_podezření_na_infarkt

• průběh vytvoření srdeční přepážky v srdci po porodu

https://www.wikiskripta.eu/w/Krevní_oběh_plodu

Zde můžete uvést případná specifika při přípravě materiálu, na co si u něj dát pozor nebo tipy při práci s ním.

• srdíčka i vepřový kořínek odebíráme přímo z jatek po osobní domluvě, není možný běžný nákup v řeznictví, protože srdíčka jsou pak rozřezaná, plíce a jazyk oddělené a očištěné od částí, které my na program naopak potřebujeme z výukových účelů