První pomoc

Účastník se naučí používat rozhodovací algoritmus v první pomoci (Tři kroky). Natrénuje život zachraňující úkony u život ohrožujících stavů. V simulovaných situacích poskytne první pomoc a spolu s lektorem zreflektuje, co se podařilo a na co si příště dát pozor. Účastník odchází s pocitem, že ví, co má dělat v situaci, která vyžaduje poskytnutí první pomoci a je odhodlán to opravdu udělat.

Dokážu poskytnou první pomoc v život ohrožujících stavech a když si nejsem jistá, vím, kam zavolat.

E-U-R, simulace, frontální výuka, zážitková pedagogika, reflexe, kooperativní výuka

Metody a formy

Které klíčové kompetence a jakým způsobem jsou aktivitou rozvíjeny v účastnících. Koresponduje s části 1.4 z 1. Je vhodné dále rozšířit o jakékoliv měkké kompetence rozvíjené aktivitou.

Př:

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • nácvikem porozumění psaného textu při čtení pravidel simulační hry a pokládáním dotazů na jejich výklad a důsledky,
  • aktivní komunikací mezi hráči v průběhu simulačních her uvnitř týmu i mezi týmy,
  • rozborem průběhu, při které účastníci vyjadřují svůj pohled na klíčové okamžiky a moderovanou diskusí na závěr.
• Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií jsou rozvíjeny:
  • pozorováním průběhu první simulace a logickou dedukcí skrytých pravidel a vzorů chování systému,
  • aplikací zadaných aritmetických pravidel chování systému a extrapolací jeho budoucího vývoje.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny
  • zažitím si a uvědoměním k čemu vede neefektivní hospodaření se sdílenými zdroji,
  • aktivním nasloucháním a vyjadřováním názoru u moderované diskuse.

Po úvodní simulaci (ve dvojicích) a krátkém teoretickém úvodu je třída rozdělena na nácvikovou část (nácviky praktických dovedností pro jednotlivce či ve dvojicích) a simulační část (skupinky po 3-4 studentech zasahují na 4 nachystaných stanovištích obsluhovaných vždy 1 lektorem a následně reflektují svůj zásah ). Po určité době se poloviny vymění, aby všichni absolvovali všechno (simulace i nácviky), s reflektivní aktivitou na závěr.

Popis toho, jak aktivita probíhá především z úhlu pohledu účastníka. Píše se zde CO probíhá, nikoliv JAK nebo PROČ, to je rozvedeno v Metodice uvedení.

Zkušený lektor s příslušnými odbornými znalostmi by měl být aktivitu schopen uvést poté, co si přečte Obsah a připraví Pomůcky a materiál bez toho aniž by si četl Metodiku uvedení.

• přivítání, usazení do kruhu s brožurkami, které dostali a měli za úkol s nimi pracovat už před programem
• účastníci říkají lektorovi i sobě navzájem, co z témat, které v brožurce jsou, znají, neznají či co je zajímá nebo třeba není jasné
• nastavení rámce programu: na program jsou 3 hodiny, uprostřed bude 15 minut pauza
• je dobré se ptát na cokoli je zajímá, povzbuzení ke zkoušení si všeho, o čem budeme mluvit, vysvětlení, že budeme hodně pracovat metodou simulací
• představení pravidel simulací:
• 1. ber všechno tak, jak to je
• 2. co chceš udělat, to opravdu udělej - s vyjímkou: reálného volání na 155 a stlačování hrudníku
• 3. simulaci ukončí lektor
• 4. lektor tam během simulace „není“ (buď situaci jen pozoruje nebo přímo hraje zraněného)
• 5. všechno je dobrovolné (pokud se ti z nějakého důvodu nebude chtít zasahovat, řekni nám to)
• lektor vybere polovinu účastníků a nainstruuje je jako figuranty (figurant leží na zemi (či na karimatce) na zádech, nereaguje vůbec na nic, nemluví, má zavřené oči, pravidelně normálně dýchá. Tohle se snaží vydržet beze změnu po celou dobu simulace, tedy cca 7 minut.). Lektor odchází figuranty rozmístit v okolí hlavní místnosti; vrací se pro ostatní a nainstruuje je jako zasahující („pro každého z vás je nachystán jeden figurant, všechny ostatní prosím ignorujte, představte si, že jste tu sami jen se svým „zraněným“. Řiďte se pravidly simulací, pokud budete chtít zavolat sanitku, tak zvedněte ruku s mobilem a čekejte, až lektor přijde k vám a bude dělat dispečera. U zraněného vydržte až do chvíle, než lektor zcela jednoznačně simulaci ukončí.“)
• lektor nechá proběhnout první simulaci a po ukončení simulace se všichni společně vrací do hlavní místnosti
• probíhá reflexe první simulace zaměřená na pocity, ne na techniku („jak jste se cítili, zachránci, v té situaci? Jaké to pro vás bylo? Jak jste to prožívali?)
• Lektor vypíchne z odpovědí studentů, že čas při záchraně opravdu „běží jinak“, často se nám může zdát, že je to nekonečné. Že zažívat strach a stres je normální a v pořádku. A že doufá, že po tomto bloku už se budou cítit jistější v tom, co mají udělat.

• Jde o univerzální postup, který má tři postupné kroky.
• Začínáme vždy od prvního kroku, žádný krok nemůžeme přeskočit, ale můžeme se vracet zpět.
• V prvním kroku řešíme naši vlastní bezpečnost a to, jak se to vůbec celé stalo; pokud nám nehrozí nebezpečí, vstoupíme do Druhé kroku.
• V druhém kroku řešíme stavy, ve kterých je zraněný akutně ohrožen na životě a mohl by umřít dřív, než přijede sanitka: je v bezvědomí, hodně krvácí nebo se dusí.
• Pokud s námi ale zraněný mluví, odpovídá nám a zároveň nekrvácí, můžeme teprve vstoupit do Třetího kroku.
• Do třetího kroku spadají všechny zbylé situace a stavy - můžou být i velmi vážné - třeba mrtvička až po banality jako klíště či tříska. Rozhodujeme se, jestli situaci vyřešíme sami, pojedeme do nemocnice nebo jestli budeme volat sanitku.

• „co se stalo?“: u každé situace je dobré se zastavit a zkusit v krátkosti zjistit, „co se stalo?“ (např. spadl ten člověk ze schodů nebo tu leží proto, že uklouzl na mokré kluzké podlaze?)
• „bezpečnost“: velký důraz lektor klade na zjištění, jestli je situace pro zachránce bezpečná (souvisí to i s tím, jak se to stalo), apeluje na to, aby do nebezpečné situace studenti nešli nebo si byli vědomi, že do ní jdou a akceptují riziko, které jim hrozí. Lektor zjišťuje, s jakými nebezpečími se setkávají studenti např. ve škole, doma a jak předcházet dalším zraněním

• lektor na dopředu nainstruovaném kolegovi lektorovi ukazuje, co dělat v situaci, kdy uvidí člověka v bezvědomí (jde vlastně o řešení úvodní simulace)
• lektor to nejdříve ukáže v reálném čase, bez komentáře;
• lektor znovu ukázku opakuje, tentokrát s komentářem (popisuje každý krok, který dělá, ale nevysvětluje to: Rozhlížím se, jestli je to tu bezpečné, zjišťuji, co se stalo. (…) Zdálky oslovuji. (…) Zatřesu rameny. (…) Zakláním hlavu. Kontroluji dech. (…) Volám sanitku - opravdu lektor bere mobil a říká, kde je, co se stalo,… (…) Kontroluji, jestli dýchá až do doby, než přijdou záchranáři.),
• pak ještě ukáže krátce vysvětlí klíčové body: jak zaklonit hlavu (jedna ruka táhne za bradu vzhůru, druhá ruka tlačí temeno hlavy dolů, tím se hlava zakloní, krk se napne, brada míří přímo vzhůru); jak dlouho kontroluji, jestli člověk normálně dýchá (10 sekund) a co je to normální dýchání (za 10 sekund by se měl 2-3x nadechnout, bez chrčení, lapání po dechu, pěkně plynule)
• nácvik ve dvojicích: dvojice si na sobě trénují:
• 1. záklon hlavy
• 2. záklon hlavy a kontrolu dechu (ležící dýchá a na pokyn zadrží dech)
• 3. celý přístup k bezvědomému
• lektor prochází místností a opravuje, ukazuje, koriguje, povzbuzuje

• půlka zůstává s lektorem v hlavní místnosti, půlka je vyslaná na simulační „kolotoč“

(40 minut)

• pokračuje s lektorem dál v postupu Tří kroků, řeší variantu, kdy člověk nedýchá a postup KPR
• když člověk v bezvědomí nereaguje a nedýchá normálně (pozor, takový člověk může i lapat po dechu, jeho dech ale není plynulý „nádech-výdech-nádech-…“), je potřeba zavolat na pomoc sanitku a začít resuscitovat
• postup: člověka, který nedýchá normálně, aplikuje stejný postup jako u každého jiného člověka v bezvědomí: oslovíme - zatřeseme rameny - pokud nereaguje, otáčíme na záda - zakloníme hlavu - kontrolujeme 10 sec dech - voláme sanitku a zahájíme resuscitaci: u člověka (figuríny) klečíme zboku, ruce propneme v loktech a dáme dlaně přes sebe; patu dlaně položíme doprostřed hrudníku bezvědomého a začneme stlačovat hrudník o 5-6 cm do hloubky, rychlostí 100-120 stlačení/minutu. Pokud jsme ochotni dýchat, vdechujeme po každých 30 slačeních 2 normální vdechy (během takto krátkého bloku to ale trénovat nebudeme, jen stlačujeme hrudník bez přestávky)
• studenti resuscitaci zkouší na figuríně s kontrolním displejem, lektor pro kontrolu správné frekvence stlačování hrudníku může použít aplikaci v mobilu BPM counter a zároveň ostatní resuscitují zbylé figuríny
• protože je figurín míň než studentů, u figurín se střídají, navzájem si vždycky „vysvětlí“, jak to mají dělat
• nácvik KPR na figurínách s výdrží 10 minut

• polovinu naší skupiny vyzveme, ať jde za dveře, budou zachraňovat; bude je čekat krátká simulace 1:1, ostatní dvojice je třeba si odmyslet;stále platí pravidla simulací; pokud budou chtít zavolat sanitku, jen zvednou ruku a vše, co jí chtějí říct, odříkají sami pro sebe do vzduchu; v simulaci vydrží, dokud ji lektor neukončí
• polovina, která zůstala v místnosti, se stává figuranty: lektor jim před každou mikro-simulací přesně vysvětlí a předvede, co mají dělat
• jak pomoci bezvědomému člověku, který leží na břiše: figuranti: leží bezvládně na břiše, mají zavřené oči, celou dobu normálně dýchají; co s tím? pokud vidím, že ten člověk odněkud nespadl (leží uprostřed místnosti, nikde není žebřík ani nic, odkud by mohl spadnout, takže to beru, že nespadl), tak: oslovím - zatřesu - otočím na záda (zvednu jednu ruku bezvědomého „nad hlavu“, jako by se z něho stal Superman a tahem za rameno a za bok ho převrátím směrem k sobě) - zakloním hlavu - kontroluji 10 sec dech - volám sanitku - dál kontroluji dech
• který lape po dechu na zádech: figuranti: leží bezvládně na zádech, má zavřené oči, na nic nereaguje, občas se velmi rychle a zprudka nadechne a pak dlouze a pozvolně vydechuje, při nádechu může zachrčet, dech není ani normální ani pravidelný; co s tím?: postup je pořád stejný: oslovím - zatřesu - zakloním hlavu - kontroluji 10 sec dech - zjišťuji, že nedýchá normálně, i když se občas nadechne, není to normální dýchání - volám sanitku - zahajuji resuscitaci (zachránce jen položí ruce na správné místo figuranta, ale hrudník mu nemačká)
• který má podloženou hlavu nějakým předmětem: figuranti:
• který reaguje na zatřesení

(40 minut)

• rozdělí se na 4 malé skupinky
• skupinka u řešení nachystané simulované situace může používat brožurku s poznámkami
• protože budou řešit postupně 4 různé situace, doporučíme, aby si role ve skupince střídali (aby např. Záchranku nevolal pořád jeden a ten stejný student)
• vysvětlíme systém střídání se na stanovištích pomocí štafetových kolíků, které označují, které stanoviště je volné a může se tam jít zachraňovat
• účastníci neví, jaká situace je na stanovišti čeká, nemohou se na ni tedy připravit dopředu
• stanoviště jsou rozmístěna sice blízko u sebe, ale tak, aby nebylo vidět, co se na nich děje, když se studenti střídají
• simulace: život ohrožující krvácení z nohy; popálenina ruky čajem; celotělové křeče; podvrtnutý kotník (není možné si na nohu stoupnout)

• potom, co obě skupiny skončí práci, se schází v hlavní místnosti
• lektor dává prostor pro otázky, které se během nácviku a simulací vynořily; pro celou skupinu opakuje otázky, které případně padly jen v jedné polovině skupiny
• „záchranářské“ skupinky si najdou svoje místo na zemi a vylosují si jedno téma (situaci), se kterou se setkali během simulací; jejich úkolem je sestavit ve správném pořadí postup zásahu, který dostanou v rozstříhané formě
• lektor se skupinkami v rychlosti prochází jejich řešení a komentuje ho
• na úplný závěr si celá skupina sedne do kruhu, dvojice, které sedí vedle sebe si navzájem řeknou 3 věci, které je v programu zaujaly a pak kdo má zájem, tak celé skupině řekne „nejdůležitější informaci z programu“, kterou si odnáší

* Lektor vítá účastníky v hlavní místnosti, navrhne sundání bot pro pohodlnost, odložení si baťohů a pod. a vyzve je, aby si vzali brožurky o první pomoci s vlastními poznámkami (brožurky účastníci dostali cca týden před programem se zadáním projít si informace v brožurce o označit je metodou I.N.S.E.R.T.). Na podkreslení atmosféry může znít hudba (Zagorová, Hložek, Kotvald: Můj čas!).

• Všichni si sedají do kruhu na zem, lektor se ptá, jak se studentům dařilo při práci s brožurkami. Zjišťuje, které informace mají účastníci zaškrtané jako „známé“, které jako „nesouhlasím“ či „Tohle jsem nevěděl/a, chci si o tom zjistit víc“.
• Lektor dává bloku o první pomoci rámec - jaká bude časová struktura, kdy bude pauza,co mohou účastníci od tohoto bloku čekat. Povzbuzuje, že první pomoc je hlavně o praktickém nácviku a zkoušení si věcí, ne o přednáškách, i když trocha teorie je taky třeba a bude v programu zahrnuta. Vysvětluje, že se účastníci nemají bát dělat chyby, lepší je udělat NĚCO než NIC, z něčeho se totiž dá poučit. A navíc, tady na programu nikomu neublížíme, můžeme si to vyzkoušet a budeme to umět ve chvíli, kdy už prostor pro dělání chyb nebude (v realitě, až se něco stane někomu blízkému).
• vysvětlí pravidla simulací: co to simulace jsou a proč je budeme využívat
• 1. ber všechno tak, jak to je
• 2. co chceš udělat, to opravdu udělej - s vyjímkou: reálného volání na 155 a stlačování hrudníku
• 3. simulaci ukončí lektor
• 4. lektor tam během simulace „není“ (buď situaci jen pozoruje nebo přímo hraje zraněného)
• 5. všechno je dobrovolné (pokud se ti z nějakého důvodu nebude chtít zasahovat, řekni nám to)
• první simulace:
• lektor vybere polovinu účastníků a nainstruuje je jako figuranty, odchází je rozmístit v okolí hlavní místnosti; vrací se pro ostatní a nainstruuje je jako zasahující
• nechá proběhnout první simulaci (je to 1 zasahující na 1 figuranta) a po ukončení simulace se všichni společně vrací do hlavní místnosti
• probíhá reflexe první simulace zaměřená na pocity, ne na techniku

• Druhý krok: ukázka přístupu k bezvědomému člověku bez komentáře, s komentářem ===

• nácvik ve dvojicích: dvojice si na sobě trénují:
• 1. záklon hlavy
• 2. záklon hlavy a kontrolu dechu (ležící dýchá a na pokyn zadrží dech)
• 3. celý přístup k bezvědomému
• lektor prochází místností a opravuje, ukazuje, koriguje, povzbuzuje

• po této nácvikové společné části se skupina dělí na dvě poloviny: půlka zůstává s lektorem v hlavní místnosti, půlka je vyslaná na simulační „kolotoč“

• nácviková skupina (40 minut)
• pokračuje s lektorem dál v postupu Tří kroků, řeší variantu, kdy člověk nedýchá a postup KPR
• nácvik KPR na figurínách s výdrží 10 minut

• série mikrosimulací (jak pomoci bezvědomému člověku, který leží na břiše; který lape po dechu na zádech; který má podloženou hlavu nějakým předmětem; který reaguje na zatřesení)

• simulační skupina (40 minut)
• rozdělí se na 4 malé skupinky
• skupinka u řešení nachystané simulované situace může používat brožurku s poznámkami
• protože budou řešit postupně 4 různé situace, doporučíme, aby si role ve skupince střídali (aby např. Záchranku nevolal pořád jeden a ten stejný student)
• vysvětlíme systém střídání se na stanovištích pomocí štafetových kolíků, které označují, které stanoviště je volné a může se tam jít zachraňovat
• účastníci neví, jaká situace je na stanovišti čeká, nemohou se na ni tedy připravit dopředu
• stanoviště jsou rozmístěna sice blízko u sebe, ale tak, aby nebylo vidět, co se na nich děje, když se studenti střídají
• simulace: život ohrožující krvácení z nohy; popálenina ruky čajem; celotělové křeče; podvrtnutý kotník (není možné si na nohu stoupnout)

• závěr bloku, reflexe
• potom, co obě skupiny skončí práci, se schází v hlavní místnosti
• lektor dává prostor pro otázky, které se během nácviku a simulací vynořily; pro celou skupinu opakuje otázky, které případně padly jen v jedné polovině skupiny
• „záchranářské“ skupinky si najdou svoje místo na zemi a vylosují si jedno téma (situaci), se kterou se setkali během simulací; jejich úkolem je sestavit ve správném pořadí postup zásahu, který dostanou v rozstříhané formě
• lektor se skupinkami v rychlosti prochází jejich řešení a komentuje ho
• na úplný závěr si celá skupina sedne do kruhu, dvojice, které sedí vedle sebe si navzájem řeknou 3 věci, které je v programu zaujaly a pak kdo má zájem, tak celé skupině řekne „nejdůležitější informaci z programu“, kterou si odnáší

Jak a proč se jednotlivé části programu uvádí tak jak se uvádí. Zkušenosti z uvedení, tipy na co si dát pozor během uvádění.

Metodický důvod aktivity v celkovém kontextu programu, variantní podoby či alternativy aktivity.

Odkazy na zdroje informací, ze kterých je možné čerpat pro hlubší pochopení tématu. veškerá metodika tohoto bloku vychází z metodiky ZDrSEM o.s., první pomoc zážitkem: http://metodika.zdrsem.cz/index.php?title=Tři_kroky_-_obecný_postup_první_pomoci ZDrSEM samozřejmě pro svoji metodiku vychází z platných doporučení Evropské resuscitační rady (aktualizace guidelines proběhne (s odkladem) v r. 2021)https://cprguidelines.eu/guidelines-2020) a České resuscitační rady (https://www.resuscitace.cz/)

Zde můžete uvést případná specifika při přípravě materiálu, na co si u něj dát pozor nebo tipy při práci s ním.