2.6.2 Perníková chaloupka a argumentační fauly

Krok 1

Znáte pohádku O perníkové chaloupce? Kdo z vás ji už četl, nebo slyšel vyprávět? A kdo z vás by ji vyprávět dokázal? Mohli bychom to teď zkusit dohromady. Tak, jak sedíme v kruhu, teď povyprávíme pohádku O perníkové chaloupce tak, aby každý z nás řekl jen jednu větu. Ale pozor! Musí to být věta jednoduchá. To znamená, nesmí to být souvětí o více větách. Může to být samozřejmě rozvitá a popisně bohatá, ale mluvnicky to musí být jen jedna věta, to znamená, mít jeden podmět a přísudek. Jeden z nás začne první větou a pošle slovo svému sousedovi, který řekne další větu, a tak dál. Protože každý máme jen tu svou jednu větu, musí pohádka skončit, až řekne svou větu poslední z nás, tedy soused začínajícího z opačné strany. A musí skončit tak, jak skončit má, ve svém původním znění. Je všechno jasné?

Krok 2

Zazněla pohádka tak, jak ji opravdu znáte? Bylo nutné něco vynechat? Podařilo se nám ji zakončit tak, jak pohádka v originále opravdu skončila? Které okamžiky nešlo vynechat? Co bylo klíčové pro děj, aby se mohl ubírat dál?

Máme tu jednu velmi chudou rodinu. Máme tu macechu, která se nechtěla starat o cizí děti a krmit je. Je tu tatínek, který odvedl děti samotné do lesa. Jsou tu děti, které tatínka poslechly, sbíraly jahody, hrály si daleko od tatínka a poslouchaly zvuk tatínkovy sekery. Pak zjistily, že zvuk vydává sekera pověšená na strom. Jak se zachovaly? Jak byste se v takové chvíli zachovali vy? Velký problém nastal, když děti zjistily, že zabloudily a padla noc. Pak Jeníček vlezl na strom, aby se rozhlédl po světýlku. Jak byste se zachovali v podobné situaci? Děti našly perníkovou chaloupku a začali ujídat perníčky. Taky byste si dali? Když chtěla ježibaba děti upéct v peci, děti ji tam strčily místo sebe. Jak byste vyvázli vy? A nakonec – jak byste se pak dostali domů?

To je spousta nápadů, co se nám tu urodilo. Od volání na linku bezpečí až po násilné činy. Co kdybyste však měli přesvědčit třeba ježibabu, aby vás nepekla, pouze vlastní argumentací. Vyzkoušíme si to? Potřebujeme tři ukecané dobrovolníky – Jeníčka, Mařenku a ježibabu.

Skvělé, děkujeme hercům!

Krok 3

Pojďme se na scénku teď podívat jinak. Jaké přesvědčovací důvody děti použily? Jak argumentovala ježibaba? Pro jistotu si to napíšeme na flip, abychom je měli před sebou a nezapomněli. Je to, co děti říkaly, podložené fakty? Je to pravda, nebo se jen snažily, ve snaze zachránit si život, aby to jako pravda vypadalo? A co ježibaba? Jestlipak se jen nesnažila obhájit svůj koníček požírání malých výletníků? Jak to poznáme?

Víte, ony existují argumenty a argumentační fauly. Argument je podpořen platnými fakty, důkazy, lze jej ověřit, má logickou platnost. Argumentační faul se tak jen tváří, jeho logiku nelze aplikovat obecně, fauly často kladou důraz na strach, emoce, předsudky. Fauly nemusí být použity záměrně, je tedy dobré přemýšlet nad tím, co říkáme.

Zde na kartičkách je rozepsáno, co všechno může být argumentačním faulem. Na papíře máme napsané všechny výroky, najděme tedy mezi výroky fauly a přiřadíme k nim kartičku s faulem, který by to mohl být.

Které fauly vás úplně praštily do očí a kterými jste si nebyli jisti? Reagovali jste na některé citlivěji, než na jiné? Vidíme, že faulujeme častěji, než by se zdálo. Kde se s fauly můžeme ještě setkat a kde je zvlášť dobré si na ně dávat pozor? Napadá vás jak se faulům bránit?