Mluvím a vím, co říkám

Žáci si uvědomí, jak se v mluveném projevu používá hlas a dech, a jak v sobě jednoduše definovat myšlenku, kterou chtějí sdělit. Nabyté dovednosti žáci použijí při tvorbě krátkých příběhů.

Dech, hlas a myšlenka, kterou chci říci, je pro člověka při mluveném projevu (veřejném i neveřejném) to nejdůležitější. Proto je potřeba tyto dovednosti trénovat.

Aktivizace, Dramatická výchova, Imaginace, Skupinová výuka.

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • cvičením mluveného projevu - dechové cvičení, práce s mimikou, asociace.
• Schopnost učit se je rozvíjena:
  • plněním úkolů a sebereflexí.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • naladěním se na ostatní ve skupinových aktivitách.

Vnitřní skupinová aktivita, kterou vede jeden realizátor. Realizátor vede rétorickou rozcvičku pro celou skupinu. U žáků postupně dochází k aktivizaci asociačního myšlení. Následně účastníky rozdělí na dvě skupiny po 4 - 7 účastnících a v kruhu tvoří krátké příběhy. Poslední část je na dvojice, jeden vypráví příběh a druhý ho „příkazy“ koriguje. Celá aktivita probíhá ve stoje a realizátor se snaží, aby žáci měli po celou dobu uvolněné tělo a pevný postoj.

• Uvolnění těla, pohybové asociace

Pojďte všichni do prostoru. Můžete si sundat boty, co je vám příjemnější. Pustím hudbu a vy kráčejte po prostoru, můžete měnit rychlost i směr. Postupně si u toho vyklepávejte své končetiny, uvolněte si krk, ramena, celé tělo. Klidně se proskákejte, nezavírejte u toho oči, ať máte stále kontakt s prostředím, kde se nacházíte a vnímáte i ostatní, kteří tu jsou s vámi. Realizátor pustí hudbu, v prostoru je se žáky a postupně je naviguje, co mají dělat.

Nechte se unášet pohybem, používejte celé tělo a já budu do hudby říkat už konkrétnější zadání a vy se zkusíte hýbat takovým pohybem, jaký se vám, s tím co říkám, pojí.

Zkuste u toho nemluvit, zbytečně se nesmát, ať se zbytečně „neodbouráváte“, pokud samozřejmě cítíte, že si chcete pomoci zvuky, tak můžete. Ale neměli byste mluvit souvisle. Realizátor říká zadání, při říkání zadání vždy trochu sníží hudbu, aby ho všichni slyšeli. Zadání říká 2x za sebou.

Chodíte lesem, běháte po louce, brodíte se bahnem, přes cestu máte velkou kládu, běžíte na autobus, skáčete přes oheň, chodíte studeným potokem, kolem vás je hustá houština, máte na zádech pytel brambor, po ruce vám leze pavouk, jste na kopci a fouká silný vítr, jste v bouřce, šáhli jste na horkou plotýnku atd.

A nyní zase normální chůzí kráčíte po prostoru. Koukejte se před sebe, vnímejte, kde jdou zrovna vaši kolegové, ať zůstáváte spojeni s realitou. Teď budu pouštět hudbu, která už se vám ze zkušenosti pojí s nějakou atmosférou a k tomu budu dávat opět konkrétní zadání. Někdy vám hudba pomůže, někdy půjde záměrně do kontrastu.

Nebojte se pohybu, dělejte vždy to, co vás napadne jako první.

Realizátor pouští různé hudební žánry, nebo známé melodie z filmů a dává zadání. Při říkání zadání vždy trochu sníží hudbu, aby ho všichni slyšeli. Zadání říká 2x za sebou.

Klaun se učí žonglovat, klauniáda, poprvé v tanečních, labutí jezero, opera, rockový koncert.

A nyní zadání zůstává, ale zkuste ho plnit celá skupina dohromady, už ne jako jednotlivci, ale jako jeden organismus.

Divoký západ, krokodýl, nejvyšší věž, kyselina, gravitace, Pythagoras, Archimédův zákon, setkání folkloristů.

Super. Stop. Vydýchněte a napijte se.

• Rozcvičení mluvidel a hlasivek

Udělejme jeden společný kruh, ať každý má kolem sebe trochu místa. Realizátor říká, co mají žáci dělat, zároveň to na sobě předvádí a ukazuje, a celé cvičení dělá spolu se žáky.

Nadýchněte se do břicha, do žeber, do hrudníku a vydechněte z pusy na písmeno „s“. Kontinuálně, stále se stejnou intenzitou vzduchu. Jak ucítíte, že vám dech dochází, skončíte, aby to nebylo úplně do křeče. Každý to opakujte 3krát, podle své rychlosti a délky výdechu.

Nyní si třením zahřejte dlaně a postupně je přikládejte na celý obličej, který začnete promačkávat jako „těstíčko“. Několikrát si prsty obou ruk vytáhněte čelo, uší vytáhněte nahoru a za boltce dolů. 3krát vytáhněte a znovu zandejte jazyk.

A teď se z našeho jazyka stane takový kartáček na zuby, který chce celou pusu vyčistit od jídla. Nechte rty zavřené a jazyk uvnitř přejíždí po všech zubech, zevnitř po tvářích a po celé dutině ústní.

A teď se trochu zašklebíme na uvolnění mimických svalů. Zkuste našpulit rty a směrovat je co nejvíc na jednu stranu, pak na druhou, udělat kolečko. Co nejvíce se šklebit pomocí tváří, do toho vykulte oči a zkuste samé extrémní polohy.

A už bez šklebení si uděláme „koníka“ - brrr přes rty, „cililink“ - jako zvoneček, a „čertík“ - jazykem blblbl.

Mluvidla i jazyk máme rozcvičeny, tak teď ještě hlasivky a síla hlasu. Zpevněte si rty, jako byste mezi nimi chtěli udržet papír nebo lístek na autobus. A začněte těmi rty klepat, jako když žába lapá po dechu, ale pozor, rty nejsou našpuleny jako u ryby, děláme velkou žabí pusu. A přidejte k tomu slabiku „mamama“. A teď „mememe“ a „mimimi“ a všimněte si, jak se vám rty stále více otvírají do úsměvu. Zkuste každý sám si prostřídat „mama“, „meme“, „mimi“. Vždy chvilku dělejte jednu slabiku a pak změňte na další slabiku.

Teď si představte, že držíte v ruce míček a spolu s výkřikem ho musíte hodit na člověka na druhé straně kruhu. Zkuste a vybírejte si různé lidi přes kruh, nevadí, že se na vás nedívají, snažte se zvuk zacílit a dohodit až na kolegu. To by nám šlo, tak zkusíme hodit hlasem dál, přes celou místnost. A nyní si představte, že stojíte na jednom kopci a míček házíte na druhý kopec přec celé údolí. A několik míčků takto z kopce na kopec přehoďte. A ještě zkusíme společnou sílu hlasu. Stoupneme si do řady čelem proti zdi, alespoň 4 metry od zdi. A společným zařváním zkusíme zeď prorazit nebo posunout. Jdeme na to.

Super. Zase se napijte, ať vám nevyschnou hlasivky a jdeme dál.

• Asociace, tvorba příběhu

Rozdělte se do dvou přibližně stejně početných skupin a každá vytvořte kruh. Každý kruh bude pracovat samostatně. Už jste někdy slyšely slovo asociace? A co tedy myslíte, že to je? Zkuste uvést příklad. Ano, je to podnět, myšlenka pocit, který se v nás vyvolá, když uslyšíme nějaké slovo. Váže se to na naši zkušenost, současné rozpoložení a rozvíjí to naše kreativní myšlení a do určité míry se tato kreativní metoda dá i trénovat. A to si právě vyzkoušíme.

Jeden z vás řekne slovo a ten, který stojí po jeho pravé ruce, řekne asociaci na to slovo. Může říci pouze jedno slovo a mělo by to být to první slovo, které ho napadne. Například uslyší slovo „hvězda“ a napadne ho Slunce - jako největší hvězda, ale jiného by třeba napadlo „Vánoce“ a myslel by na vánoční hvězdu na stromečku. Jen si dejte pozor, ať vždy asociujete na právě to slovo, které zaznělo a nezůstáváte v myšlenkách u slov předešlých. Jdeme na to. Dva kruhy, dál od sebe, ať se nerušíte a asociujme. A stále do kolečka, tok asociací nepřerušujte.

Realizátor nechá cvičení běžet a po chvilce do něho vstoupí. Zkuste si při asociování hlídat rytmus a kontinuitu, aby tzv. nepadal řemen. Zkusme ještě jednou.

Nyní se pokusíme už ze slov sestavit smysluplnou větu a třeba i krátký příběh. Jeden začne a po kruhu se opět střídáte po jednom slově dál. A zkusíme, aby proběhly dvě kolečka. A u posledního se příběh musí vypointovat.

nyní si to trochu ztížíme, už si dáme téma příběhu. Vzpomeňte na to, co každý příběh musí mít? Ano, úvod, zápletku, konec. Opět máte možnost říci maximálně jedno slovo a kolečko proběhne zase 2krát, jdeme na to. Téma je…

Realizátor dá ještě skupinám tak 3-4 zadání.

Pojďme si teď dát místo slova krátkou větu. Opět nám půjde o příběh, ale kolečko projde jen jednou. Téma je… Pojďme zkusit ještě jedno téma. Téma je…

Fajn. Zkuste jeden z každé skupiny říci váš poslední celý příběh druhé skupině.

• Tvorba příběhu v celé skupině

A nyní oba kruhy spojíme do jednoho, zadání zůstává. Příběh, každý má možnost jedné jednoduché věty a kolečko projde jen jednou. A zkuste se zaměřit na pořádnou zápletku. Téma je…

• Příběh s příkazem - překážkou

Udělejte si dvojice, rozmístěte se po prostoru, ať se zase navzájem nerušíte a koukněte se zde na flipchart. Jsou zde čtyři hesla. LŽEŠ, PŘEHÁNĚJ, ROZVEĎ TO, POKRAČUJ

Jeden z dvojice vypráví příběh a druhý mu ho tzv. upravuje pomocí „příkazů“. Například jeden řekne „Dnes jsem snídal rohlík s máslem.“ A druhý na to „LŽEŠ“. První se tedy opravuje. „Dobře, dnes jsem snídal koblihu.“ A druhý opět „LŽEŠ“. Tedy první zase svou výpověď opravuje „Dnes jsme snídal palačinky“. A na to druhý „ROZVEĎ TO“. A první to rozvádí „Palačinky s ovocem, čokoládou, marmeládou, zmrzlinou…“. A rozvádí to do té doby, dokud to druhému nestačí a neřekne „POKRAČUJ“. A takto se snažíte celým příběhem probrat. Téma vyprávěného příběhu je: Vzpomínka z dětství.

A nyní se ve dvojicích prohoďte a tentokrát druhý vypráví vzpomínku z dětství a první mu to koriguje.

A to už byla poslední část naší rozcvičky. Co jsme si rozcvičili? Ano, dech, hlas a…hlavu? Ano, můžeme říci hlavu, ale jde o myšlenku. Abychom věděli, co chci říci a jak.

Prázdný prostor alespoň 30m2. Počítač a reproduktor na pouštění hudby.

Struktura aktivity:

* Uvolnění těla, pohybové asociace * Rozcvičení mluvidel a hlasivek * Asociace, tvorba příběhu * Tvorba příběhu v celé skupině * Příběh s příkazem - překážkou

Rozvedení struktury:

* Uvolnění těla, pohybové asociace

Realizátor pozve žáky do prostoru. Pustí hudbu a nechá žáky chodit po prostoru se zadáním, ať si uvolní své tělo, vyklepají končetiny, proskáčou se. Postupně tyto „uvolňovací cviky“ začne mísit se zadáním už na konkrétnější činnosti - důležité je používat tělo, mohou si pomoci zvuky, ale neměli by souvisle mluvit (např. chodíte lesem, běháte po louce, brodíte se bahnem, přes cestu máte velkou kládu). V další části pouští realizátor hudbu, která se žákům už pojí s nějakou asociací či atmosférou a opět dává konkrétní zadání, které žáci předvádějí (klaun se učí žonglovat, klauniáda, poprvé v tanečních, labutí jezero, opera, rockový koncert). Realizátor zadání rozšiřuje, ať ho plní žáci jako skupina a ne jako jednotlivci. Naladěním se na ostatní ve skupinových aktivitách jsou u žáků rozvíjeny sociální a občanské schopnosti.

* Rozcvičení mluvidel a hlasivek

Realizátor vypne hudbu a vyzve žáky, aby si stoupli do kruhu. Realizátor vysvětluje jednotlivé úkony na uvolnění mluvidel a dechu a dělá je zároveň s žáky. Začíná se dýcháním do břicha, do žeber, do hrudníku a dech se vypouští na písmeno „s“. To se 3krát opakuje. Po té se třením zahřejí dlaně a přikládají se na obličej, který se promačkává jako „těstíčko“, vytahuje se čelo, uši a 3krát se co nejvíce vyplázne jazyk. Jazyk následně projíždí celou dutinou ústní, jako při „čištění zubů od jídla“, rty jsou zavřené. Následuje dělání šklebících grimas na uvolnění mimických svalů. Naváže se děláním „koníka“ - brrr přes rty, „cililink“ - rozcvičení jazyka, „čertík“ - jazykem blblbl. Poslední část je cvičení na sílu hlasu. Žáci si představí, že drží v ruce míček a spolu s výkřikem ho musí hodit na člověka na druhé straně kruhu, pak přes celou místnost, pak si představit, že stojí na jednom kopci a míček hází na druhý kopec a nakonec se snaží svým hlasem „posunout nebo prorazit zeď“.

* Asociace, tvorba příběhu

Realizátor účastníky nechá rozdělit do dvou přibližně stejných skupin a nechá je vytvořit kruh. Každý kruh pracuje samostatně. Realizátor se žáků ptá, zda už někdy slyšeli slovo asociace. Všichni společně se snaží termín definovat. Žáci mají právo použít vždy jedno slovo a to slovo musí být vždy asociací na slovo, které řekl účastník po jejich pravé ruce. Vždy mluví jen jeden, asociační tok může projet i několik koleček za sebou, důležité je hlídat rytmus a kontinuitu. Následuje tvorba jednoduchého příběhu. Realizátor dá téma a účastníci se snaží během dvou koleček, kdy každý opět může říci pouze jedno slovo, odvyprávět příběh s úvodem, zápletkou a koncem. Realizátor navazuje na to, co si s žáky řekli o pravidlech příběhu při společném bloku Komiks, gag, pointa. Takových témat dostanou obě skupiny tak 3 - 4. Rozšířením tohoto cvičení je, že každý může říci krátkou jednoduchou větu a kolečko projede jen jednou. Realizátor opět zadá téma, vyzkouší se alespoň 2krát. Cvičením mluveného projevu a konkrétně asociací je u žáků rozvíjena komunikace v mateřském jazyce.

* Tvorba příběhu v celé skupině

Nakonec se obě skupiny propojí, realizátor určí téma, každý může říci jen jednu jednoduchou větu a během jednoho či dvou koleček se snaží žáci vytvořit a pointovat příběh.

* Příběh s příkazem - překážkou

Realizátor nechá účastníky vytvořit dvojice. Jeden z dvojice vypráví příběh a druhý mu ho tzv. upravuje pomocí „příkazů“, hesel: LŽEŠ, PŘEHÁNĚJ, ROZVEĎ TO, POKRAČUJ. Po chvilce vyzve žáky, aby se prohodili a cvičení se opakuje.

V závěru aktivity realizátor se žáky projde, co všechno si rozcvičili a mohou svobodně používat. Po celou dobu aktivity žáci plněním úkolů a sebereflexí rozvíjí schopnost učit se.

Realizátor spolu s žáky znovu zopakuje, na co byla jednotlivá cvičení zaměřena, co procvičovali, co trénovali? Dech, hlas a myšlenka, kterou chci říci, je pro člověka při mluveném projevu to nejdůležitější.

Cvičení na sebe kontinuálně navazují, aby se postupně žáci uvolňovali a byli schopní kreativně tvořit. Nejprve je potřeba uvolnit tělo, pak dech a hlasivky a pak se zaměříme na myšlenku. Mezi žáky mohou být velké rozdíly. Cvičení jsou koncipovaná tak, aby nikdo neměl pocit, že mu něco nejde nebo skupinu brzdí. Je zde prostor pro osobní přístup a tempo zvolit podle dynamiky skupiny.