2 Podrobně rozpracovaný obsah programu

• účastníci si zábavným způsobem probudí tělo i mysl,
• účastníci se nastartují na celý den, proberou se.

Pohyb je nutný pro dobré fungování našeho těla.

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • aktivní komunikací mezi hráči v průběhu aktivity,
  • komunikací s lektorem.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • zažitím si a uvědoměním si dopadů zdravého pohybu na lidské tělo.

Série aktivit na ranní rozcvičku.

• každé ráno se připraví Pepa + další člen rodiny
• obléknou si své kostýmy
• dále se připraví audiotechnika pro přehrávání písniček
• dále se připraví materiál na jednotlivé aktivity (viz aktivity)

Jeden z obyvatelů obce Vodoběhy - pro děti postava známá z jiných aktivit - Pepa Protejkal, si dal předsevzetí, že bude žít zdravým a aktivním životním stylem. Zve tedy všechny děti, aby se k němu každé ráno přidaly a udělaly něco pro své zdraví. Každé ráno se navíc děti seznámí s dalším členem Protejkalovic rodiny, který je prosí o pomoc s nějakou patálií (týmová pohybová aktivita). Každý den ráno je Pepa o něco hubenější

Pepa Protejkal obchází pokoje / chatky s hrajícím reproduktorem a budí děti. Děti se schází venku na hřišti, kde nejdřív musí udělat několik rozehřívacích cviků (úklony do stran, protažení končetin či krku) a pak si vyberou jednu kartičku s pohybovou aktivitou, kterou chtějí dělat (každý druh aktivity je v setu maximálně 3x, což děti motivuje k tomu, aby se na rozcvičku dostavily co nejdřív a mohli si vybrat - čím později dorazí, tím menší výběr budou mít). Až všichni absolvují rozehřívačku + aktivitu z karty, objeví se další postava z Protejkalovic rodiny (každý den jiná) a zadá jim svůj úkol:

Příběh: Babička dělá pořádek v Pepově šuplíku s domácími potřebami. Je ale strašně slepá a musí všechno třídit po hmatu.

Aktivita: Děti vytvoří čtyři družstva. Každé družstvo má kbelík, ve kterém jsou namíchané 4 druhy různých součástek. Cca 5 metrů od něj jsou umístěné 4 ešusy. Z každého týmu vybíhá štafetově jeden oslepený hráč, který musí najít kbelík, vzít z něj jednu věc a tu umístit do ešusu tak, aby v každém ešusu byl pouze jeden druh součástek. Hra probíhá cca 5 - 10 minut a vyhrává tým, který má na konci časového limitu nejvíc správně vytříděných součástek.

Příběh: Janička miluje lentilky, ale maminka jí řekla, že v poslední době to s mlsáním přehání. Janička už se prý podle maminky nemůže lentilek ani dotknout. Chytrá Janička ale přišla na způsob, jak lentilky dostat ze spíže až k ní do pusy a přitom se lentilek ani nedotkne.

Aktivita: Děti opět soutěží ve 4 družstvech. Každé družstvo má vlastní spíž (miska s lentilkami) a Janiččinu pusu (ešus s nalepeným obrázkem úst). Mezi “spíží” a “pusou” je po cca 2 metrech umístěno několik prázdných misek. Každé dítě dostane brčko. Děti se snaží brčkem nasát lentilku a dopravit ji až do finálního ešusu - lentilka se ale nedá dlouho nasáváním na brčku udržet, proto je potřeba lentilky přepravovat na jeden nádech na menší vzdálenost (prázdné misky). Lentilky, které spadnou na zem už děti nesmí znovu nasávat. Vyhrává tým, který má na konci časového limitu nejvíc lentilek v “ústech”.

Příběh: Maminka ráda nakupuje v supermarketu potraviny, které jsou v akci s výraznou slevou. Problém je ale v tom, že o takto zvýhodněné zboží má zájem vždycky hodně lidí a často se stane, že se třeba o trs banánů přetahujete s nějakou protivnou sousedkou.

Aktivita: Děti se ve družstvech přetahují lano - ve středu lana, je přivázaný trs banánů. Tým absolutních vítězů si může trs banánů nechat.

Po zábavné aktivitě může “Pepa” ukončit rozcvičku každý den jiným vtipem “vtipec na konec” a rozdá dětem, které se aktivně účastnily (přišly včas a plnily úkoly pečlivě) mince, za které si lze poslední večer kupovat občerstvení na “Galavečeru”.

• Oběhni 3x hřiště
• Skákání přes švihadlo (40 výskoků)
• Udělej 30 dřepů s výskokem
• Vyběhni 3x schody k jídelně
• Do každé ruky plnou pet lahev a posilovat jako s činkami (30x)
• Tancuj energicky na celou píseň, kterou Pepa pustí
• 10x za sebou vyslov větu: Pokopete-li mi to pole, či nepokopete-li mi to pole.
• Udělejte skupinu 3 hráčů a 3 minuty si házejte míč bez toho, aby vám spadl (nikdo nesmí míč držet víc jak 5 vteřin)

Celková nálada rozcvičky by měla být radostná a legrační, ačkoliv úkoly zadávané postavami jsou soutěžního charakteru, nejde v nich primárně o vítězství jako spíš o důvod k vykonávání neobvyklé či přímo ztřeštěné činnosti. Proto je také ocenění penízkem za aktivitu nezávislé na výsledku soutěží. Postavy by tuto atmosféru měli podporovat svým přístupem. Inspiraci k vhodným vtipům pro „vtipec na konec“ lze nalézt např. na https://www.alik.cz/v. U postavy je vhodné zachovávat některé jejich typické vlastnosti a pokud tomu okolnosti nasvědčují, mohou svými průpovídkami narážet na události minulého dne. Příležitostí k legráckám je dostatek především při buzení.

• aktivita je dobrá pro rychlé probuzení účastníků
• zábavná rozcvička účastníky motivuje „vstát z postele“
• rozcvičky účastníky nastartují k dalším aktivitám

Při nepřízni počasí lze rozcvičku udělat v jídelně (vyřadíme nevhodné volitelné karty a vhodné karty namnožíme).

Uvítat žáky, přijít s každým z žáků do kontaktu, předat si potřebnou dokumentaci. Zjistit současný zdravotní stav. Uvítat se s rodiči, vyslechnout je, zodpovědět případné dotazy. Natočit časosběr příchodu všech žáků. Nalepit si na tričko svou jmenovku. Představit jen krátce realizátory a dát všem jejich telefonní čísla. Ukázat prostor, kam si mohou žáci dát osobní věci. Předat žákům pomůcky k následující aktivitě.

Teď už jsi tady, nic neřeš, VIRUS začíná.

Aktivizace.

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • komunikací s realizátorem a s ostatními žáky.

• Smysl pro iniciativu a podnikavost je rozvíjen:
• tím, že žáci dorazili na sraz a zapojují se do kolektivu.

Všichni realizátoři mají trička s logem VIRUScience a čekají na přicházející žáky. Filmový specialista natáčí, hlavní realizátor vybírá dokumentaci, další realizátor (např. specialista zvuku) rozdává vstupní dárky, a realizátor (např. pedagog biologie) rozdává jmenovky. Z původně nepřehledné skupiny se brzy oddělují a odcházejí rodiče žáků. Zůstávají jen žáci a realizátoři.

Dobrý den, ahoj, ano jste tady správně na workshopu VIRUScience. Já se jmenuji Janet, se mnou jste komunikovali mailem. Vítáme vás i vaše rodiče u nás ve VIDA SC! A rovnou vám představím další realizátory VIRUSu, které už znáte z našeho zvacího videa - zvukař Aleš, biolog Patrik a za kamerou Tomáš. A ještě tu máme další dva VIRUSové pomocníky, Šimon a David.

A hned na začátku vás já a náš zdravotník Šimon poprosíme o dva podepsané formuláře. Formulář o ochraně osobních údajů a formulář o bezinfekčnosti, a k tomu ještě kopii kartičky zdravotní pojišťovny. Případně si kopii uděláme sami. Tak s dokumenty prosíme postupně přicházejte za námi.

Aleše a Davida se nebojte. Aleš vás obdaruje a David pojmenuje. Realizátoři Aleš a David dávají účastníkům dárky a jmenovky.

A teď už je čas se rozloučit s rodiči. I my se s vámi loučíme a těšíme se na vás osobně za týden a jinak nás celý týden sledujte na sociálních sítích i na kanálu YouTube. Sdílejte naše videa, pokud se vám budou zamlouvat, tak lajkujte a nebojte se videa komentovat, ať se nám pod příspěvky rozjede i diskuze. A hlavně doufáme, že se díky našim videím dozvíte i nějaké nové informace. Na shledanou.

Prosím vás, všechny věci včetně techniky, kterou jste si dovezli, si dejte sem do této místnosti, kterou zamkneme. A připravte se na cestu ven do přírody. Tedy si vezměte pevné boty, něco na hlavu, pití a ty své vaky, které jste dostali, ať máte notýsek, propisku a ještě si vezměte mobilní telefon. A jak budete nachystaní, potkáme se před kamerou, před objektivem kamery, kde náš VIRUS odstartujeme.

Všichni žáci jsou již připraveni před kamerou, realizátor filmový specialista stále natáčí, hlavní realizátor se snaží dostat žáky do atmosféry, před celou skupinou dělá klapku a pak se sám zařazuje.

Klapka den 1. Jsme tady všichni? Ano? Ano? Každého chci slyšet.

Realizátor filmový specialista. A já chci každého vidět. Jsme připraveni VIRUS odstartovat? Ano? Tak na tři a pak na start všichni vyskočíme. Tři, dva, jedna, start!

Opět se ujímá slova hlavní realizátor. A máme odstartováno! Zde na kartičce jsou telefonní čísla na všechny realizátory. Kartičku každý dostane, ale prosím, zapište si všechna čísla hned teď do svých mobilů, pokud se ztratíte nebo se vám bude něco dít, volejte vždy hned tomu realizátorovi (nebo jednomu z realizátorů), který vás při dané aktivitě vede. Pokud se nedovoláte, volejte Janet.

A nyní předávám slovo Patrikovi. Realizátor biolog rozdává pomůcky na sběr přírodního materiálu. Prosím vás všechny, každý si vezměte skleničku s víčkem, kelímek, lupu, pinzetu. Kdo unese, tak ještě rýček, exhaustor. Věci máme rozebrané a vyrážíme ven. Následujte mě, Tomáše a Aleše. Realizátoři s sebou berou kufr s tablety a bílé papíry na další aktivitu.

Hlavní realizátor (případně realizátor zdravotník) si pročte zdravotní stav jednotlivých žáků - informace získané z přihlašovacího formuláře. Pokud mu něco není jasné, připraví si otázky přímo na žáka či jeho rodiče. Připravit si desky a euro-fólie, tam realizátor vkládá dokumentaci od žáků. Připravit pro realizátory a žáky jmenovky a dárkové „balíčky“ - dávat jen to, co žáci budou na workshopu potřebovat. Realizátor - filmový specialista si připraví kameru (nabitá baterie, volná karta), případně si připraví stativ. Od pokladní VIDA! SC dostaneme pro každého žáka vstupenku s kódem, aby se mohl dostat do potřebných lokalit SC. Realizátoři si oblečou VIRUScience trička a nalepí jmenovky.

Z mailové komunikace žáci vědí, že sraz je v 9 hodin u pokladen VIDA! SC. Tam se žáci potkávají s realizátory, kteří se s nimi vítají, seznamují a ujímají se jich.

Žáci hlavnímu realizátorovi odevzdávají dokumentaci - 2 podepsané formuláře (o ochraně osobních údajů, o bezinfekčnosti), kopii kartičky zdravotní pojišťovny. Formuláře na ochranu osobních údajů a na bezinfekčnost jim byly poslány již v předešlé mailové komunikaci. Pokud účastníkovi ještě nebylo 18 let, je zapotřebí, aby dokumenty podepsal zákonný zástupce. Pokud je již dospělý, dokumenty si podepisuje sám. Kopii kartičky pojištěnce si od účastníků vybírá garant proto, aby v případě nějakého úrazu či jiné události měl tento průkaz u sebe a neztrácel čas s hledáním přímo u účastníka.

Všichni realizátoři na sobě mají šedivá trička s logem workshopu - VIRUScience, a nalepenou jmenovku. Jeden z realizátorů (filmový specialista) vše natáčí na kameru. Každý z žáků si na hrudník lepí svou jmenovku. Osobní věci a vše, co si žáci dovezli, si dávají do místnosti vedle šatny - šatna je hlídaná paní šatnářkou. Hlavní realizátor projektu se seznamuje i s rodiči (pokud přišli jako doprovod žáka), rodiče po chvilce odcházejí. Hlavní realizátor zjišťuje současný zdravotní stav účastníků - co se změnilo od mailové přihlášky (užívání léků, únava z předešlé dovolené atd.). Od dalšího realizátora (např. specialista na zvuk) účastníci dostávají vstupní dárky - notýsek na poznámky, propisku, malý vak na záda.

Po odchodu všech rodičů a příchodu všech žáků se všichni nahrnou před kameru jako na skupinovou fotografii a např. vyskočí do výšky jako na zahájení workshopu VIRUS. Natočený materiál se zpracuje zrychleně formou časosběru. Slouží k „odstartování“ workshopu na FB stránce VIRUScience - aby se těm, co sledují stránku na FB, dalo vědět, že žáci jsou již na místě a začínají tvořit. Zároveň toto médium slouží k nastartování motivace a atmosféry u žáků - začíná týden „před kamerou, za kamerou se lehce může stát, jak to jen můžeme brát“. Již v této úvodní aktivitě je u žáků rozvíjena komunikace v mateřském jazyce a smysl pro iniciativu a podnikavost.

Každý z žáků dostává od realizátora - pedagoga biologie, vybavení na další aktivitu, zatím bez vysvětlení (pomůcky na sběr přírodního materiálu - kelímek, sklenička s víčkem, ..). Každý z žáků si bere pevné boty, pokrývku hlavy, pití, malý vak, propisku i notýsek a svůj mobilní telefon, kam si napíše telefonní číslo na realizátory z VIDA! SC. Skupinu přebírá realizátor - pedagog biologie a spolu s realizátory - specialisté na film a zvuk, odcházejí s žáky na venkovní aktivitu.

Aktivita končí seskupením celé skupiny žáků i realizátorů před objektivem kamery. Skupina se dohodne, co společně udělá za pohyb či výkřik, aby tím workshop zahájili (může být společný výskok a výkřik VIRUS! či společné mávání do kamery…). Po tomto pohybu filmový specialista vypíná natáčení. Žáci si berou pomůcky na další aktivitu a vyrážejí do přírody.

• aktivita je zařazena, aby se všichni žáci a realizátoři potkali při zahájení workshopu na jednom místě
• vzniká první filmový materiál, který slouží na aktivaci skupiny (žáci jsou zde aktéry videa, ne jeho tvůrci)

• na první setkání se hledá praktické místo, které všichni najdou a nevadí, že přijdou i rodiče (tedy prostornější)
• dobré je, když je v blízkosti zamykatelná místnost, kam si mohou žáci složit své osobní věci i možnou techniku, kterou si přivezli
• nedoporučuje se volit hlavní prostor pro práci, aby to nenarušilo aktivitu „Ahoj, jsem VIRUS“

• hlavní realizátor odpovídá na otázky žáků případně rodičů
• hlavní realizátor se doptává na nejasnosti ohledně informací, které o žácích má
• nezapomenout získat všechny dokumenty
• zbývající realizátoři pomáhají během aktivity

Logo projektu VIRUScience.

Jmenovky:

jmenovky.docx

Žák má začít přemýšlet jako filmař. Po úvodním výkladu ví, jaké druhy záběrů potřebuje pro stavbu reportáže. V terénu pak tyto záběry získává. Osvojuje si základní kameramanské dovednosti a dopředu si v hlavě skládá montáž záběrů. To znamená, přemýšlí nad střihem už během natáčení.

Dívám se na realitu přes objektiv. Přemýšlím u toho jako scénárista, kameraman a střihač zároveň.

Frontální výuka, diferencovaná výuka, individuální práce, pozorování, tvoření, zážitková pedagogika.

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • porozuměním instrukcí při vysvětlování práce s tablety.
• Schopnost práce s digitálními technologiemi je rozvíjena:
  • nastavováním tabletů.
• Schopnost učit se je rozvíjena:
  • okamžitou aplikací instrukcí při natáčení a konzultace s realizátorem.
  • přípravou materiálu vhodného pro střih.
• Smysl pro iniciativu a podnikavost je rozvíjen:
  • přípravou materiálu vhodného pro střih.
• Kulturní povědomí a vyjádření je rozvíjeno:
  • přemýšlením o realitě jako o východisku pro sdělení divákovi.

Zážitková aktivita s počátečním výkladem. Natáčení videa na tablety za pomocí aplikace Kinemaster.

Realizátor rozdá žákům tablety s nainstalovanou aplikací Kinemaster. Na tomto kurzu budeme pracovat i v profesionálních programech. Ale jak se říká, dobrý kameraman umí natočit dobré video i na mobil. A něco na tom je. Proto právě začneme od tabletu. Výhoda aplikace oproti profesionálnímu programu je v tom, že je intuitivní, a spoustu věcí udělá za vás. Vy se můžete soustředit jen na to, jaký záběr uděláte a o to tady především půjde. PIN pro tablety by měl být 2014.

A teď si tam najděte takovou červenou ikonku, která se jmenuje Kinemaster. Ještě se taky dá zvednout jas, abyste něco viděli. Chce někdo z vás ukázat, jak se zvedá jas? Tak. A máte tam všichni červenou ikonku Kinemaster? Zapnuli jste si Kinemaster? Objeví se vám volba, v jakém formátu chcete video natáčet. Zvolte možnost šestnáct ku devíti na šířku. To je takový nejrozšířenější způsob točení videí. A když chcete natáčet, tak zmáčknete červené kolečko, vyberte si volbu camcorder a natáčíte. A když zastavíte natáčení, je důležité zmáčknout tlačítko use, aby si tablet uložil vás záběr. Pokud se vám záběr nelíbí, tak dejte retake, ale pokud ho chcete uložit, tak je potřeba zmáčknout use. Na to prosím nezapomínejte. Aby se pak nestalo, že půjdete stříhat a zjistíte, že nemáte nic uloženého. Tak teď si zkuste něco natočit. Ukončete natáčení a zmáčkněte use. Máte? Super.

Prozradím vám úplně základní pravidlo, na kterém stojí všechny reportáže, dokumentární a hrané filmy. Je to pravidlo, které se týká střihu a zní, že vždy dobře působí, když na sebe navazují záběry, které jsou rozdílné. Takže když máte detail, třeba na obličej člověka, tak pak bude dobře vypadat, když bude třeba celek. Když je to statický záběr, který se nehýbe, tak pak bude dobře působit, když bude švenk, otočení, anebo chůze, nějaký pohyb. Když máte něco z interiéru, tak vždycky působí dobře, další záběr na stejnou věc z exteriéru. Protože divák je vždycky v tom záběru na něco zvyklý a střihem mu rozbijete, na co byl zvyklý a on si řekne: „Wow, aha! To mě zajímá! Co bude dál? Wow! Aha!“ Musíte pořád diváka překvapovat.

Takže, abychom záběry uměli dělat rozdílné, musíme vědět základní jejich terminologii jejich velikostí. Zní to jako banalita, ale je to velmi důležitá věc. Když máte detail, tak může to být velký detail, anebo to může být makro detail, nebo to může být mikroskopický detail. Takový ten nejběžnější detail, který jste tady v terénu schopni udělat tabletem, je třeba detail na ruce, jak něco hledají v trávě. Anebo je to detail na obličej, třeba jenom takhle Gestikuluje - od spodku brady nad obočí. Ale tohle je opravdu ten detail, který se často používá ve filmech. Kresbou flip chart ilustruje svůj výklad.

Nakreslí hlavu panáčka - v zámečku je od brady po čelo. Toto je detail na hlavu panáčka. A ještě takovej fígl, když se ten panáček dívá tímhle směrem (= vpravo), tak ho dám víc sem (= vlevo). Kdyby se díval tamtím směrem, tak ho dám víc sem (= směry jsou prohozené). Je to takzvané pravidlo zlatého řezu. Takhle se rozdělí to pole a v těchto místech je to důležitý a esteticky pěkný. Věděl to už Michelangelo a všichni renesanční malíři, oni na to vlastně přišli. Když umístíte to, co chcete, aby v tom záběru bylo důležitý tady do těchhle bodů, do některého z nich, tak to vypadá prostě pěkně.

Další velikost, kterou bych vám chtěl ukázat a byl bych rád, kdybyste ji použili, je polocelek. To znamená člověk, kterému je vidět obličej a ruce. Protože ruce hodně vyjadřují emoce, vyjadřují to, co ten člověk chce říct, je prostě důležité, aby byly vidět. Takže tohle je polocelek.

A pak máme celek. A to je celá postava, která buď stojí, anebo jde. Pokud jde tímhle směrem, tak je zase dobré ji sledovat tak, aby se blížila tady tomu okraji, kterému se říká kantna. Směrem, kam jde, je potřeba, aby byl volný prostor. Pokud natáčíte chůzi tak, že vy jdete za postavou, tak pak je dobré mít ji na středu. Pokud jste v jedné ose s tou postavou, sledujete ji, můžete ji udělat v celku, anebo jí můžete třeba v detailu, například sledovat nohy. Pokud je sledujete zezadu, tak je dáte na střed. Kdybyste šli vedle těch nohou, tak zase aby ty nohy před sebou měly víc místa.

No a poslední, co vám chci ukázat, je velký celek, což může být záběr na přírodu, kde jsou nějaké kytičky. Pak třeba v dalším plánu může být třeba nějaký les, pak v dalším plánu město a v dalším plánu ještě nějaká krajina. Vždycky když se dělá velký celek, tak jeho síla spočívá buď v tom, že je tam více plánů, že je tam na co se dívat, anebo že je tam perspektiva. Vyberete si třeba řeku nebo silnici, nebo nějaké úběžnice, které zase vedou do jednoho z těch bodů zlatého řezu. Celek se velmi hodí na začátek a na konec videa. Tím to vždy povýšíte, nic tím nezkazíte, když na začátek nebo na konec dáte velký celek. Velký celek může vyjadřovat přírodu, nebo může vyjadřovat město. Také dobrý kontrast. Dá se s tím hrát. My máme téma biologie, takže s tím se dá počítat, že to zase v tom videu něco znamená. Ať divák má vždy nad čím přemýšlet.

Tyto tablety jsou opravdu hodně hloupé a dělají si automatické ostření, automatické vyvážení bílé a potřebují nějaký čas na to, aby si to všechno ustálily. Takže s tím počítejte. Když zakomponujete nějaký záběr, tak počkejte, jestli opravdu je to to nejlepší, přemýšlejte o tom. Pak to teprve zapněte, pak sledujte, jestli je to zaostřený, nebo jestli to ještě nedělá nějaké zvuky. A pak v momentě, když už víte, že ten tablet natáčí přesně to, co vy jste chtěli, aby natáčel, tak to nechte deset vteřin jet. Protože potom ve střižně se vám strašně snadno stane, že si řeknete: „Jaj to je pěkný záběr! Ten bych použil! Ale má jenom dvě vteřiny. Proč jsem to vypnul tak brzo? Hmm… Škoda. Nepoužiju ho.“ Takže vždycky je lepší počkat minimálně těch deset vteřin, vy si z toho ve výsledku třeba vezmete jenom ty dvě vteřiny, ale máte z čeho vybírat. Takže v klidu, pomalu, přemýšlejte, co natáčím. Když otáčíte, tak pomalu, protože takový video jako bžt-bžt, to umí udělat i vaše babička na rodinný oslavě. Ale vy teď máte za úkol přemýšlet o tom, co točíte a dělat to v klidu a pomalu. Bude se vám to odpoledne hodit. To je ode mě všechno. Díky za pozornost.

Následují instrukce od realizátora biologa - sepsáno v kartě Točím vše, co létá, leze, utíká

Připravit tablet pro každého žáka a nainstalovat na něj program Kinemaster. Zařízení se musí předem zkontrolovat: jestli je nabitá baterie, jestli funguje nahrávací program, ukládání souborů, jestli je dost místa na disku atd. Najít natáčecí místo, exteriér s vyhlídkou a porostem, ve kterém lze najít biologický materiál pro natáčení.

Žáci dostanou do ruky tablety s nainstalovaným programem Kinemaster. Filmový specialista jim vysvětlí, jak s tablety pracovat. Potom provede výklad o velikostech záběrů: velký detail, detail, polodetail, celek, velký celek. Vysvětlí jaké druhy záběrů je v konečném střihu dobré kombinovat a jak je možné film začít a zakončit. Zadá žákům, aby natáčeli různé záběry a uvede příklady, které by to mohly být. Vše podporuje nákresy na tabuli. Během samostatné práce žáky motivuje a pomáhá jim během natáčení.

• Realizátor rozdá žákům tablety (nebo jakékoli zařízení snímající obraz). Vysvětlí základní ovládání: jak přístroj zapnout, jak se do něj přihlásit. Jak otevřít natáčecí program, jak zapnout nahrávání a jak záběr po ukončení nahrávání uložit. Případně jak nastavit jas displeje (to je třeba zejména v exteriéru při slunečném počasí). Nastavováním tabletů si žáci prohlubují kompetenci schopnost práce s digitálními technologiemi. Poté realizátor přejde ke krátkému výkladu o velikostech záběrů: velký detail, detail, polodetail, celek, velký celek. Tento výklad je nutné podpořit názornými ukázkami, například obrázky na tabuli či velkém papíře. Realizátor vysvětlí, proč jsou záběry takto rozděleny a proč je nutné, aby každý žák natočil všechny jejich druhy. Poté zadá minimální délku záběrů, hovoří o pravidlech pro pohyb – švenk a chůzi. Nadhled, podhled, pravidlo osy. Zdůrazňuje plynulost a stabilitu. Hovoří o směru pohledu nebo pohybu v závislosti na umístění objektu/postavy do plochy obrazu. Zmíní se o zlatém řezu a plánech. Zdůrazní, že záběry se na sebe vážou tehdy, když na sebe naráží, vyvolávají otázky a poskytují odpovědi.
• Během výkladu je nutné pořád odkazovat k budoucí montáži. Zkušenost velí, že velký celek působí dobře na začátku a konci videa. Záběr na město se sráží se záběrem přírody a vyvolává otázku, buduje vyprávění. Celek se skvěle váže s detailem. Podhled detailu obličeje se váže s nadhledem velkého detailu objektu (při zachování pravidla osy – tzn., že natáčíme buď zprava nebo zleva, ale nekombinujeme.)
• Konkrétní zadání:
  • Velký detail: například květina nebo hmyz. Natočit jednak sám o sobě, jednak (ve druhém záběru) se změnou stavu, to znamená: hmyz leze po zemi, ke hmyzu se blíží ruka, chytá ho a vkládá do nádoby.
  • Detail: obličej postavy se rozhlíží nebo něco nalézá (změna stavu). Směr pohledu obličeje musí směřovat do prostoru, to znamená, že hlava je umístěna ve zlatém řezu zadní stranou blíž ke kantně (okraji záběru).
  • Polodetail, či polocelek: hlava postavy s rukama – ruce jako vypovídající objekty, to znamená: co drží, jak gestikulují…
  • Celek: postava v prostředí.
  • Velký celek: 1) město 2) příroda. Vybrat takový pohled, který obsahuje co nejvíc plánů. Dominanty umístit do zlatých řezů. V případě švenku (pohybu kamery) mít několik vteřin stabilních ve výchozím bodě, poté pomalu a plynule švenkovat, plynule zastavit v konečné pozici a vydržet několik vteřin na statickém záběru.
• Každý záběr musí mít minimálně deset vteřin, aby bylo ve střižně z čeho vybírat. Deset vteřin se počítá až od té doby, kdy je kompozice ustálená a je pevně zaostřeno, ne od zmáčknutí tlačítka rec. V případě sledování pohybu postavy vertikálně od kamery, musí pohyb směřovat do prostoru a záda postavy musí být blíž kantně, postava je umístěna ve zlatém řezu a ne vprostřed. Jako bonus lze zadat také záběr v pohybu: kamera sleduje v polodetailu zezadu chůzi postavy – buď její hlavu a ramena, nebo nohy v chůzi (s prostorem před postavou). Tyto záběry je ovšem na primitivní snímací zařízení poměrně těžké pořídit v dobré kvalitě. Zvláštní důraz musí realizátor klást na stabilitu a rozmysl. Kameraman musí vědět co přesně natáčí a tlačítko rec zmáčkne až poté, co vyzkoušel všechny možnosti, jak záběr komponovat. Při natáčení musí být v klidu, musí mít pomalou a jemnou ruku. Je to podobné jako s mířením při střelbě. Obraz nesmí být roztřesený. Porozuměním instrukcí a seznámením s novými pojmy si žáci prohlubují kompetenci komunikace v mateřském jazyce.
• Poté, co žáci dostanou zadání, se všichni rozejdou do terénu a snaží se splnit zadaný úkol. Realizátor obchází prostor, sleduje, jak si kdo vede. Když vidí, že někdo dělá chybu, upozorní ho a poradí jak ji napravit. Chválí, může fungovat i jako jako figurant. Okamžitou aplikací instrukcí při natáčení a konzultace s realizátorem a přípravou materiálu vhodného pro střih si žáci prohlubují kompetenci schopnost učit se a smysl pro iniciativu. Přemýšlením o realitě jako o východisku pro sdělení divákovi si žáci prohlubují kompetenci kulturní povědomí a vyjádření.

• Po skončení časového limitu se žáci vracejí zpět do budovy, kde bude probíhat další program. Během této cesty mohou také pořizovat záběry.

• Úkol natočit konkrétní velikosti a druhy záběrů je srozumitelný a splnitelný i pro někoho, kdo natáčí poprvé v životě. S takto sesbíraným materiálem se pak dobře pracuje ve střižně a každý se může přesvědčit, že určité záběry se na sebe dobře vážou a vytváří vizuální vyprávění. Tento základní „fígl“ se pak využívá ve všech žánrech audiovizuálního vyprávění od reportáže až po hraný film.
• Je dobré, když si žáci během výkladu dělají poznámky.
• Výsledkem tohoto workshopu (a následného střihu) bude několik vzájemně si velmi podobných videí. Cílem není probuzení kreativity žáků, ale to, aby se naučili připravovat si základní kameny pro své budoucí stavby.
• Zkušenějším žákům se nemusí líbit, že je nutíme natáčet na primitivním zařízení s automatickými funkcemi. Proto je třeba zdůraznit, že zde cvičíme natáčení v intencích budoucí montáže a tuto techniku potřebují procvičovat všichni. Celá skupina má sjednocený výchozí bod a nikdo se nemusí soustředit na ostření, expozici atd., ale zabývá se jen velikostí a druhem záběrů.

• Literatura k základům střihu: https://www.famu.cz/media/Texty_k_úvodům_do_oboru_střihová_skladba.pdf

• Žák pozná, že i uprostřed města lze nalézt pestrý a druhově rozmanitý život.
• Žák odchytí rozmanité formy života pro pozdější určování.

Každé místo kolem sebe ukrývá mnoho druhů živočichů a rostlin.

Pozorování

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • aktivní komunikací mezi žáky ve skupině.
  • odbornou komunikací mezi vedoucím a žákem kurzu.
• Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií jsou rozvíjeny:
  • použitím nástrojů k efektivnímu odchytu různých druhů živočichů a rostlin.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • uvědoměním si pestrosti života v městském prostředí.

Vycházka do blízkého okolí, kde žáci pozorují a sbírají drobné živočichy a rostliny k pozdějšímu pozorování.

Realizátor biolog navazuje na výklad filmového specialisty z programu Mé oko je objektiv

Teď už víte, jakým způsobem máte natáčet videa. Ale je potřeba si trošku pojmenovat naši misi. Pokud je totiž nějaké zadání, mise, idea, má to smysl a daleko lépe se o tom natáčí. My jsme se vypravili právě do těchto míst, protože je kolem nás spoustu života. Tento život můžeme částečně odchytit a přinést do laboratoře a dále zkoumat. Pro odchyt mám tady pro vás připraveno vybavení. Exhaustor, rýček a pinzetu. Exhaustor a rýček bude k dispozici pro zájemce zde. Můžete si ho průběžně zapůjčovat. Rýček využijete v případě, že se chcete dostat trošku pod povrch a nebo si nabrat vzorek s půdou. Pinzetu využijte na sběr větších živočichů. Pro odchyt hmyzu použijte exhaustor. Exhaustor pracuje na stejném principu jako vysavač prachu, který se používá v domácnosti. Je velmi jednoduchý. Vsuneme-li konec hadičky do úst a nasajeme vzduch, nastane uvnitř exhaustoru, tvořeného skleněnou trubicí, podtlak, který se projeví tak, že přední skleněná trubička do sebe prudce nasává veškeré drobné předměty, které jsou v její blízkosti. Drobný hmyz je stržen proudem vzduchu a vlétne do silnostěnné skleněné trubice, kde se shromažďuje, a nemůže z trubice uniknout. Sesbírané druhy živočichů nebudeme usmrcovat a po odpoledním pozorování je vypustíme zpět do přírody. Nemusíte se zdržovat jen na tomto místě. Jen prosím dávejte pozor. Když se člověk zabere do práce, občas se zapomene rozhlížet. My s kolegy vám budeme k dispozici. Pokud by vám bylo něco nejasného, i po odborné stránce, neváhejte se na mě obrátit. Jsem vám plně k dispozici.

Máte nějaké dotazy? prostor na dotazy

Ok, sejdeme se tedy na tomto místě v … oznámení času srazu

po uplynutí časového limitu

Děkuji vám za nasazení pro věc. Všechnu práci, kterou jste tady udělali, zúročíme odpoledne v laboratoři. Už teď se na to těším. Teď se vydáme na cestu zpět.

Několik dní před samotnou návštěvou je nutné projít vybranou lokalitu. Seznámit se s terénem a druhy, které se zde vyskytují. Pro každého žáka je potřeba přichystat pinzety, kelímky od řeckého jogurtu, 2-3 exhaustory a rýčky. Vhodná je jakákoliv lokalita s neposečenou trávou, ideálně v blízkosti vzrostlých stromů, keřů, případně obnaženého půdního podkladu. Nevhodné lokality jsou zastavěné s minimem ploch pro přirozený výskyt živočichů.

Na určené lokalitě upozorníme na rozmanitost a krásu přírody kolem sebe. Vysvětlíme práci s exhaustorem, rýčkem a pinzetou. Exhaustor je zařízení (průhledná nádobka), do které je odchytáván hmyz. Pracuje na stejném principu jako vysavač prachu, který se používá v domácnosti. Je velmi jednoduchý. Vsuneme-li konec hadičky do úst a nasajeme vzduch, nastane uvnitř exhaustoru, tvořeného skleněnou trubicí, podtlak, který se projeví tak, že přední skleněná trubička do sebe prudce nasává veškeré drobné předměty, které jsou v její blízkosti. Drobný hmyz je stržen proudem vzduchu a vlétne do silnostěnné skleněné trubice, kde se shromažďuje, a nemůže z trubice uniknout. Exhaustor a rýček bude k dispozici pro zájemce na určeném místě, kde si jej žáci mohou průběžně zapůjčovat. Použitím nástrojů k efektivnímu odchytu různých druhů živočichů a rostlin si žáci prohlubují kompetenci základní schopnosti v oblasti vědy a technologií. Dále seznámíme žáky s tím, že sesbírané druhy živočichů nebudeme usmrcovat a po odpoledním pozorování budou vypuštěny zpět do přírody. Uvědoměním si pestrosti života v městském prostředí si žáci prohlubují kompetenci sociální a občanské schopnosti. Během samotného sběru se realizátoři aktivně pohybují od jednoho žáka k druhému a pomáhají s odchytem a hledáním zajímavých forem života praktickými ukázkami práce s pinzetou i exhaustorem. Pomáhají i se samotným výběrem zajímavých druhů živočichů či rostlin, které budou dobře pozorovatelné a názorné pod mikroskopem. Aktivní komunikací mezi žáky ve skupině a odbornou komunikací mezi vedoucím a žákem kurzu si žáci prohlubují kompetenci komunikace v mateřském jazyce.

Na závěr dohlédneme, abychom na místě nic nenechali, zkontrolujeme všechny pomůcky, každý žák spočítá ulovené druhy, krátce zhodnotíme činnost a vrátíme se zpět.

• aktivita je zařazena kvůli nasbírání materiálu pro pozdější pozorování

• pokud je velmi špatné počasí, je možné rozmístit dopředu sesbíraný materiál po budově

• vysvětlení práce s pinzetou, exhaustorem
• zbývající lektoři pomáhají během aktivity
• žáci pracují samostatně

• https://www.biolib.cz/ - mezinárodní encyklopedie rostlin, hub a živočichů
• https://botany.cz/cs/ - botanická databáze
• http://www.botanickafotogalerie.cz/ - botanická databáze
• https://akela.mendelu.cz/~xcepl/inobio/nove/EMP/EMP_CV02_METODY sberu_bez OBR.pdf - metody sběru bezobratlých
• Co tu kvete - Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě, Dietmar Aichele, Marienne Golteová-Bechtleová, Knižní klub 2005
• Hmyz: Nový průvodce přírodou, Heiko Bellmann, Knižní klub 2015
• Kapesní atlas hub, J. a M. Erhartovi, M. Smotlacha, Ottovo nakladatelství, 2018

Vyvolat tajemnou atmosféru a představit maskota pojmenovaného VIRUS. Začít vyprávět „příběh“ workshopu.

Průvodcem či maskotem celého workshopu je VIRUS - malá růžová příšerka či chobotnice, co má místo oka objektiv. Já jsem členem týmu VIRUS.

Aktivizace, Imaginace

Metody a formy

• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • audiovizuálním vjemem znělky v setmělém sále a seznámením se s maskotem celého workshopu.

Žáci se poprvé dostávají do hlavní „pracovní“ místnosti. Workshop VIRUS se žákům představuje pomocí videa, znělky a nakonec i fyzicky.

Nyní jsme u dveří do naší hlavní VIRUSové místnosti. Ale co se v takové místnosti skrývá? A nebo kdo se skrývá? Už jste tu skoro půl dne, už jste byli v lese, na louce lovili brouky, už jste dokonce i natáčeli, kolem vás se motá spousta lidí, ale kdo za tím vším vůbec stojí? O co tady jde a půjde? Co tady na vás kdo chystá…

Nyní si vezměte všechny svoje věci a v tichosti a opatrně vejdeme všichni společně dovnitř. Realizátor otvírá dveře a pouští žáky do setmělé místnosti.

Realizátor prezentérem pouští předem nastavené video - „Expozice VIRUSu“. Po skončení videa se v sále rozsvítí a jde k postavičce VIRUS.

Vítá vás VIRUS! Seznamte se. Berte ho jako kamaráda. Je to náš průvodce na nelehké cestě do světa virálních science videí. Odložte si věci a pojďte si každý sednout tady do půlkruhu na židli, ať na nás VIRUS pěkně vidí a my vidíme na něho.

Před příchodem žáků se připraví hlavní pracovní místnost. Projekční plátno, židle pro žáky a realizátory, podstavec pro VIRUS a postavička VIRUS se v místnosti rozmístí tak, aby ve tmě nikdo z žáků do ničeho nenaboural a po rozsvícení v sále byl žák ohromen uspořádáním prostoru (tajemno, vyvolení). Na plátno se připraví projekce úvodního videa. Jeden z realizátorů si k sobě vezme prezentér k ovládání videa. V místnosti se zhasnou světla. Na dveře místnosti se vylepí cedulka místnosti, která piktogramem určuje, co je to za místnost (jaké aktivity zde budou probíhat) a zároveň cedulka, kde je piktogramy znázorněno, co v místnosti vítáno není.

Žáci se shromáždí před dveřmi do hlavní „pracovní“ místnosti. S hlavním realizátorem vedou žáci krátkou debatu, že už jsou tu skoro půl dne, občas někde někdo řekne VIRUS, ale sám VIRUS se ještě neobjevil, tak co to je a je vůbec? Po té jsou požádání, aby jako skupina v tichosti vešli do místnosti. V místnosti je tma. V momentě, kdy do místnosti vejdou všichni, tak se na velkém plátně rozjede video a znělka. VIRUS (maskot) je exponován jako hvězda, která k žákům pomalu přichází a nakonec se úplně snese mezi ně. Po skončení videa se v sále rozsvítí a uprostřed pod plátnem sedí na vyvýšeném místě pro workshop speciálně ušitá růžová postavička VIRUS. Kolem VIRUSu jsou v půlkruhu židle, kam si žáci i realizátoři posedají.

Podrobný popis struktury:

1. Hlavní realizátor zavede žáky před dveře do hlavní „pracovní“ místnosti. Na dveřích je cedulka k označení místnosti (kotoučová kamera) a ještě cedulka, co se v místnosti nedělá.
2. Lektor navozuje s žáky krátkou diskuzi na téma VIRUS: Co to je? Co si představují? Už někdy něco takového viděli? Jak podle nich vypadá? Co by měl dělat? Co má za poslání?
3. Realizátor se snaží v žácích vybudovat napětí a očekávání. Pak je požádá, aby v tichosti jako celá skupina vešli do místnosti.
4. V místnosti je tma. Realizátor počká, až do místnosti vejdou všichni a po chvilce spouští prezentérem video.
5. Po skončení videa realizátor zapíná světla a vyzve žáky, aby si každý sedl na jednu židli kolem maskota VIRUSu.
6. Slova se ujme hlavní realizátor workshopu.

Účastníci jsou požádáni, aby si každý sedl na jednu židli kolem postavičky VIRUS.

• aktivita je zařazena, aby podpořila tajemnou atmosféru a v žácích vzbudila určitý pocit vyvolení pro nelehký úkol