3.1 Příběhový úvod programu

V příběhovém úvodu je cílem motivovat děti k účasti na celém programu, zarámovat děj do příběhu, definovat, proč tu jsou účastni. Neméně důležitým cílem aktivity je seznámit účastníky s bezpečnostními a provozními pravidly. Třetím cílem je zformovat děti do týmů, nechat je zvolit si kapitána a probudit v nich sounáležitost se spolužáky.

Čeká mě odhalování tajemství, experimenty v laboratoři, zkoumání záhadných zařízení. Můj tým se jmenuje Echo! Těším se na pokusy!

frontální výklad, dotazování, diskuze

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • aktivní komunikací mezi dětmi v průběhu formování týmů, komunikací s realizátory, pokládáním dotazů na průběh celého programu
  • rozborem psaného textu (co se kam bude vyplňovat v předpřipraveném formuláři).
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • aktivním nasloucháním a vyjadřováním názoru u moderovaného příběhového úvodu
  • při rozdělování do týmů a volbě kapitána
  • při ověřování, zda děti porozuměly bezpečnostním pokynům (zpětné dotazy, „co budu dělat, když“).

Žáci jsou uvedeni do příběhu (tajemný výzkumný Institut, který hledá nové adepty), poučení o bezpečnosti, seznámeni s prostředím. V rámci příběhového úvodu proběhne rozdělení do týmů, volba kapitána a představení zaměstnanců a starších adeptů Institutu.

V rámci přípravy si realizátoři určí role, které budou při uvádění programů pro děti hrát. Je záhodno, aby byly představeny hned v úvodu u přivítání (zvídavější děti si je budou pamatovat z motivačních dopisů a plakátů, které měly vyvěšené ve třídě ve škole) a tyto role byly stejnými osobami hrány po celou dobu dvou dnů. Klíčové role jsou dvě - ředitel/ředitelka onoho záhadného Institutu FYCHEBI a postava staršího spolužáka/spolužačky. Role jsou polarizovány - přísný, direktivní ředitel vs. nápomocný, milý starší spolužák. Obě role, oba realizátoři plní funkci průvodců příběhem, vysvětlují pravidla, dávají rady, pomáhají, zajišťují bezpečnost. Měly by být tedy hrány tak, aby vytvářely atmosféru, ale přitom bylo jasné, že se jedná o kladné postavy, na které se mohou účastníci kdykoliv obrátit o pomoc. Realizátor v roli ředitele se připraví uvítací řeč (proloženou otázkami na děti, aby to nebyl dlouhý monolog), realizátor v roli staršího spolužáka v této aktivitě dětem spíše pomáhá (s uložením batůžků, distribucí pomůcek) a navazuje spíše neformální kontakt.

Bezprostředně před uvedením si realizátoři nachystají: kostýmy, jména týmů na kartičkách, krabici fixek, obaly se šňůrkou na průkazky, samotné průkazky (vhodné je je personalizovat pomocí portrétových fotek, děti pak průkazku hrdě nosí, naopak jméno a tým si mohou dopsat samy, vybrat si barvu atd.), seznam účastníků vč. plánovaného rozdělení do týmů; místnost připravenou k užití jako šatna a úložiště batůžků.

Aktivita začíná příchodem dětí do prostoru science centra. Děti jsou uvítány, proběhne představení realizátorŮ (v rolích) a samotného Institutu. Je položena otázka, jestli ví, proč tu dnes jsou. A co asi budou dělat. Následuje krátké seznámení s programem a jeho cíli. Poté děti doprovodíme do místnosti se zázemím (uložení věcí, šatna, kde je dostupné pití, kde toalety atd.). Proběhne seznámení s bezpečnostními pokyny (rolové, nicméně s reálným přesahem - prevence úrazů atd.). Poté v klidové zóně science centra proběhne rozdělení do týmů, volba kapitána, obdržení průkazek. Děti mají k dispozici fixky a mohou si průkazku dotvořit.

V rámci uzavřeni je dán prostor pro dotazy od dětí, na které realizátoři dají odpovědi. Sami realizátoři také kladou dotazy a ověřují, zda děti všemu porozuměly („co budete dělat, když…“, „co je naším hlavním úkolem tady v Institutu…?“). Posledním bodem je motivace k dalšímu programu → „Teď se půjdeme podívat, jak si s velkou zkouškou adeptů Institutu poradili vaši starší spolužáci…“

Úvodní aktivita je především příběhová a provozní. V úvodním vítacím proslovu realizátor dle úvahy (a dohody s ostatními realizátory) představí Institut, motivuje k objevování, prozradí, že je čeká velká adeptská zkouška. Cílem není děti vystrašit, ale nadchnout pro experimentování, ptaní se, hraní (ve fy-che-bi oborech). Je důležité nezahltit děti příliš mnoha informacemi. Poznámky k bezpečnosti, průběhu pobytu v science centru a provozní náležitosti je vhodné probrat po uložení batůžků, vyčůrání, napití atd.

V rámci bezpečnostních pokynů by mělo být zahrnuto:

• co určitě nebudeme dělat (běhat na schodech; samostatně opouštět prostor kde jsme, vyjma odchodu na wc; jíst a pít v prostorech, kde to není vhodné atd.);
• s čím vším se vždy poradíme (úrazy, i malé odřeninky nebo když je vám špatně; když nebudeme vědět, co máme dělat; když nerozumíme zadání atd.);
• že není problém se s čímkoli svěřit a uvést příklad.

Ve fázi rozdělení do týmů pracujeme s doporučeným rozpisem od třídního pedagoga (tomu předchází komunikace s vyučujícím před realizací programu a prosba o návrh týmů - ideálně chlapecko-holčičí týmy o čtyřech členech, intelektuálně namixované, namíchané typy dětí - aktivní, pasivnější atd.). Pokud údaje od učitele nemáme, utvoří týmy realizátor sám (připravit si předem, smíšené týmy, je nutné mít dopředu seznam účastníků). U každého dítěte přečteme z listu křestní jméno, usmějeme se na něj a řekneme, v jakém bude týmu (v prostoru si připravíme stolky, na každý stolek dáme kartičku s názvem konkrétního týmu a fixky). Poté necháme děti v týmech volit si kapitána, případně tuto volbu moderujeme, pokud se nedokážou domluvit samy. Je dobré zdůraznit, k čemu role slouží - kapitán dělá všechno jako ostatní členové týmu, nemá žádné výhody - ale pomáhá hlídat, aby tým byl v průběhu celého programu kompletní, chodí pro společné pomůcky atd. Následně dětem rozdáme nachystané průkazky s fotkou, harmonogramem a sekcí pro zpětnou vazbu. Formát 10×10 cm na krk jsme shledali ideálním (dostatečně výrazný, ale ne tak veliký, aby překážel). Vyzveme děti, aby si na přední stránku napsali jméno a tým, kapitáni navíc nakreslí kapitánskou hvězdu. Děti si budou průkazky intuitivně prohlížet, mohou zaznít dotazy na následný program nebo na volné řádky, které jsou předtištěné na zpětnou vazbu. Dětem dáme na prozkoumání prostor a odpovídáme na dotazy.

Na závěr si zkusíme, jak bude vypadat taková kontrola týmů, např: „Tak a teď si schválně vyzkoušíme, jestli si každý pamatuje, v jakém je týmu: ale aby to nebylo jednoduché, zkusíme to potichu bez mluvení. Potřebujeme týmy seřadit, od Brava až po Yankeeye tady v tomto prostoru, potřebujeme to rychle a mluvit (ne křičet) můžou jenom kapitáni týmu, kteří také nahlásí, až budou mít tým seřazený a kompletní. Rozumíme tomu všichni? Skvělé. Prosím kapitány, PŘIPRAVTE SI SVOJE TÝMY TEĎ!“ Bez ohledu na to, jak chaotický pokus o „nástup“ je, děti pochválíme a případně upřesníme, jak to budeme dělat příště. Pokud máme děti zkontrolované a nastoupené, můžeme se s nimi hned vydat za staršími spolužáky na jejich velkou zkoušku (science show - další aktivita programu).

Obsahové přílohy