3.11 Cesta vody k nám domů

Účastník vysvětlí, odkud pochází pitná voda pro Brno a jak se dostane do domácnosti.

Cesta vody do domácnosti je poměrně složitá a skládá se z několika zastávek.

simulace, frontální výuka, týmová soutěž, skupinová výuka

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • nácvikem porozumění obrázkům při průběhu aktivity,
  • aktivní komunikací mezi hráči v průběhu aktivity uvnitř týmu,
  • účastníci vyjadřují svůj pohled na klíčové okamžiky a moderovanou diskusí na závěr.
• Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií jsou rozvíjeny:
  • pozorováním průběhu simulace a uvědoměním si fungování vodovodní sítě,
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny,
  • aktivním nasloucháním a vyjadřováním názoru u moderované diskuse na závěr.

Krátká přednáška, na kterou navazuje stavění schematického nákresu vodovodní sítě + týmová hra na rychlou reakci.

• Lektor se zeptá účastníků, co je podle nich nejlepší na žízeň a zda vědí odkud pochází pitná voda, kterou si doma mohou natočit z kohoutku.
• Následuje krátký výklad (cca 10 min.) lektora s podporou prezentace v PPT (viz. přílohy) - výklad přibližuje účastníkům zdroje pitné vody pro Brno a poskytuje bodový popis cesty ze zdroje až do domácnosti.
• Po prezentaci se účastníci přesunou ke dvěma dlouhým lanům, která leží na zemi ve tvaru písmene „X“. Účastníci jsou rozděleni do čtyř týmů po 5-6 členech. Každý tým je usazen k jednomu konci lana a lektor vysvětlí, že ve středu, kde se lana protínají, se nachází město, které je zásobováno ze čtyř různých vodních zdrojů. Každý tým má teď za úkol podél lana sestavit vlastní vodovodní přivaděč.
• Lektor jako první do týmů rozdá karty s fotkami a účastníci je seřadí do správného pořadí od zdroje (konce lan) ke kohoutku (průsečík lan) - karty se umísťují na lano, které zobrazuje vodovodní potrubí.
• Poté lektor rozdá karty s červenými nápisy, účastníci je přiřazují k již rozmístěným kartám tak, aby „heslo“ na kartě popisovalo to, co se na daném místě děje s vodou.
• Hráči se v týmu posadí ke svému schématu vodovodní sítě - tým utvoří velkého hada v sedě (každý hráč má před sebou jednu kartu …např. zdroj, vodojem. atd.) Pokud tým tvoří větší počet hráčů, než je počet karet, tak hráči bez karty získávají funkci “potrubí”. Před hráče, který je u karty “zdroj” položíme kupičku papírových kapek vody.
• Na druhém konci takto spojeného “hada” / vodovodu sedí hráč s funkcí “kohoutek”, lektor před něj vykládá karty kohoutku - pokud vyloží kartu s tekoucím kohoutkem, musí hráč “kohoutek” stisknout rychle ruku hráči vedle sebe, vedlejší hráč jakmile obdrží tento signál, stiskne zase ruku následujícímu spoluhráči v řadě… takto se signál dostane až k poslednímu hráči v řadě, který je “zdroj”. Jakmile zdroj obdrží signál stisknutím ruky, vezme jednu papírovou kapku vody, která před ním leží (přehrada). Kapku předá hráči vedle sebe a řekne “Voda se čerpá”, tuto kapku si vedlejší hráč převezme a řekne další heslo, které náleží k jeho funkci - např. “Voda protéká”, “Voda se čistí”, “Voda se skladuje”, “Voda teče”…. takto si mezi sebou postupně všichni hráči posunou kapku vody, až se dostane ke “kohoutku”, který ji předá lektorovi (“koncový spotřebitel”).
• Týmy soutěží proti sobě v rychlosti - vyhrává tým, který jako první na správný podnět (otevřený kohoutek) doručí ke koncovému spotřebiteli kapku vody - může se hrát několik kol.
• Na závěr lektor pokládá účastníkům několik dotazů, které by měly podpořit závěrečnou diskuzi a reflexi.

• Nachystáme audiovizuální techniku a prezentaci.
• Pro každou skupinku připravíme jeden set karet a hesel viz „Faktické a výkladové informace“ níže.
• Na podlahu v učebně / společenské místnosti roztáhneme dvě lana tak, aby se vzájemně uprostřed protínala a vytvořila tak tvar písmene X. Průsečík lan představuje město, které je zásobováno čtyřmi různými potrubími ze čtyř vodních zdrojů, které představují konce lan - pro každý tým jedno. Na obou koncích každého lana je umístěn pomyslný zdroj vody.
• V místě, kde se lana protínají (město) připravíme kartičky se zavřeným/ otevřeným kohoutkem.
• Ke čtyřem koncům lan (vodní zdroje) připravíme papírové kapky vody.

• Víte, co je nejlepší na žízeň? (Voda z kohoutku - je nejzdravější, nejlevnější, nejekologičtější a často kvalitnější, než balená voda).
• Zeptáme se dětí, jestli vědí, odkud pochází pitná voda, kterou si mohou natočit doma z kohoutku.
• Ukážeme na prezentaci mapu ČR, pak mapu ČR s označenými červenými body (komentář k vzdálenosti od Brna, srovnat s tím, kde teď jsme), obrázek Vírské přehrady a pramenů v Březové (ví někdo, kde to je?), pak zobrazit slide s názvy míst.
• Naše zdroje vody jsou poměrně daleko (50 km)…a průměrný obyvatel Brna potřebuje skoro 100 litrů vody denně. Jak se ta voda k nám dostane? Vodovodním potrubím. Ale je mezi pramenem/ přehradou a naším kohoutkem jen potrubí? Ne. Je tam toho mnohem víc…tak se na to pojďme podívat.
• Jako první se voda ze zdroje dostane do úpravny pitné vody. Taková úpravna pro Brno je ve Švařci a upravuje se v ní voda z Vírské nádrže. Voda z prameniště v Březové se takto upravovat nemusí, protože je dostatečně kvalitní. Úpravna vody vypadá jako větší továrna s několika budovami. Z povrchové vody se zde stává voda pitná. Nejprve se odstraní velké nečistoty (např. listí, větvičky, písek). Voda se také dezinfikuje (zbavuje se zárodků nemocí) pomocí chloru nebo ozonu a případně se dále upravuje, aby měla správnou barvu, chuť a vůni. Složení pitné vody musí splňovat přísné hygienické normy.
• Dále voda putuje do několika vodojemů, které jsou rozesety v Brně a okolí na vyvýšených místech. Jsou to stavby, ve kterých se hromadí voda. V těchto stavbách musí být i dostatečná zásoba vody pro případ poruchy nebo požáru. Mohou se budovat jako podzemní nádrže nebo nadzemní stavby. Nejčastěji vypadají jako úzké budovy, velké koule na stožáru nebo připomínají rozhlednu. Slouží také k zajišťování dostatečného tlaku ve vodovodní síti. To znamená, že umožňují, aby například tekla pitná voda i do vyšších pater paneláků. (nákres vodojemu a paneláku na následujícím slidu).
• Z vodojemu už voda putuje do domácnosti. Sem je voda přiváděna domovním potrubím. Toto potrubí je domovní přípojkou napojeno na potrubí veřejného vodovodu. Mezi domovní přípojkou a kohoutkem je vodoměr, který měří spotřebu vody v domácnosti.

• Pracujeme v týmech po 5-6 dětech. Každý tým je usazen k jednomu konci lana a realizátor vysvětlí, že ve středu, kde se lana protínají, se nachází město, které je zásobováno ze čtyř různých vodních zdrojů. Každý tým má teď za úkol podél lana sestavit vlastní přivaděč.
• Nejdřív rozdáme karty s fotkami a účastníci je seřadí do správného pořadí od zdroje (konce lan) ke kohoutku (průsečík lan) - karty se umísťují na lano, které zobrazuje vodovodní potrubí.
• Pak rozdáme karty s červenými nápisy, účastníci je přiřazují k již rozmístěným kartám tak, aby „heslo“ na kartě popisovalo to, co se na daném místě děje s vodou.
• Následně zkontrolujeme správnost sestavení vodovodní sítě u všech týmů - realizátor tak ověřuje, zda došlo k porozumění obrázkových a textových karet a tím i k rozvoji komunikačních klíčových kompetencí (porozumění obrázkům a textům) stejně jako kompetencí v oblasti technologií (schopnost sestavit schéma vodovodní sítě), které jsou dále upevňovány i v navazující simulační hře na vodovod.

• Hráči se v týmu posadí ke svému schématu vodovodní sítě - tým utvoří velkého hada v sedě (každý hráč má před sebou jednu kartu …např. zdroj, vodojem atd.) Pokud tým tvoří větší počet hráčů, než je počet karet, tak hráči bez karty získávají funkci “potrubí”.
• Před hráče, který je u karty “zdroj”, položíme kupičku papírových kapek vody.
• Na druhém konci takto spojeného “hada” / vodovodu sedí hráč s funkcí “kohoutek”, realizátor před něj vykládá karty kohoutku - pokud vyloží kartu s tekoucím kohoutkem, musí hráč “kohoutek” stisknout rychle ruku hráči vedle sebe, vedlejší hráč jakmile obdrží tento signál, stiskne zase ruku následujícímu spoluhráči v řadě… takto se signál dostane až k poslednímu hráči v řadě, který je “zdroj”. Jakmile zdroj obdrží signál stisknutím ruky, vezme jednu papírovou kapku vody, která před ním leží (přehrada). Kapku předá hráči vedle sebe a řekne “Voda se čerpá”, tuto kapku si vedlejší hráč převezme a řekne další heslo, které náleží k jeho funkci - např. “Voda protéká”, “Voda se čistí”, “Voda se skladuje”, “Voda teče” …. Takto si mezi sebou postupně všichni hráči posunou kapku vody, až se dostane ke “kohoutku”, který ji předá realizátorovi (“koncový spotřebitel”)
• Týmy soutěží proti sobě v rychlosti - vyhrává tým, který jako první na správný podnět (otevřený kohoutek) doručí ke koncovému spotřebiteli kapku vody - může se hrát několik kol.
• Vždy, když se nějakému týmu podaří správně doručit kapku vody, hráči se v týmu posouvají a tím pádem si vymění funkce.
• Před samotnou hrou necháme hráče v týmu celý proces posílání kapky vyzkoušet (několikrát transportují kapku “nanečisto” a zkouší říkat hesla).
• Příklad po sobě jdoucích funkcí ve “vodovodu” v týmu 6 hráčů + hesla, která hráči říkají při předávání kapky: ZDROJ (Voda se čerpá!) - ÚPRAVNA (Voda se upravuje!) - POTRUBÍ (Voda cestuje!) - VODOJEM (Voda se skladuje!) - VODOMĚR (Voda se měří!) - KOHOUTEK (Voda teče!)
• Jeden tým při hře vodovod by mělo tvořit minimálně 5 hráčů, aby bylo možné obsadit všechny funkce na vodovodu. Počet členů všech týmů by měl být stejný, aby byla cesta každé kapky stejně dlouhá a žádný tým tak neměl výhodu.
• Tým lze ale navýšit až na 9 hráčů přidáním funkce “potrubí” mezi jednotlivá fixní stanoviště.
• Hru lze ztížit tak, že červené nápisy “hesel” u jednotlivých stanovišť odstraníme - hráči si pak musí pamatovat heslo svého stanoviště a říkat ho zpaměti.

• Ukončíme hru (účastníky lze nechat sedět podél lan po týmech jako během hry) a pokládáme účastníkům dotazy, které by měly rozproudit reflexi/ závěrečnou diskuzi.
• Příklady dotazů na účastníky: Která funkce na vodovodu vás bavila nejvíc? Co bylo na hře nejtěžší popř. proč tomu tak bylo? Co vám při hře pomáhalo? Co vám při hře vadilo? Jak se vám dařilo zapamatovat si jednotlivá hesla? Dokázali byste zpaměti vyjmenovat všechny funkce na vašem přivaděči a jejich hesla? Připadá vám cesta vody k vašemu kohoutku dlouhá/ složitá nebo je naopak jednodušší, než jste čekali?
• Zařazení závěrečné diskuze je důležité nejen z toho důvodu, že umožňuje účastníkům reflektovat průběh a dopady aktivity, ale je také prostorem pro rozvoj komunikačních, sociálních a občanských klíčových kompetencí. Diskuze vede účastníky k vyjadřování svého pohledu na klíčové okamžiky a k aktivnímu naslouchání při reflexi ostatních vrstevníků.

• Před hrou “Vodovod” necháme hráče v týmu celý proces posílání kapky vyzkoušet (několikrát transportují kapku “nanečisto” a zkouší říkat hesla).
• Jeden tým při hře vodovod by mělo tvořit minimálně 5 hráčů, aby bylo možné obsadit všechny funkce na vodovodu.
• Počet členů všech týmů by měl být stejný, aby byla cesta každé kapky stejné dlouhá a žádný tým tak neměl výhodu.
• Tým lze ale navýšit až na 9 hráčů přidáním funkce “potrubí” mezi jednotlivá fixní stanoviště.
• Hru lze ztížit tak, že červené nápisy “hesel” u jednotlivých stanovišť odstraníme - hráči si pak musí pamatovat heslo svého stanoviště a říkat ho zpaměti.

http://www.bvk.cz/o-spolecnosti/zasobovani-pitnou-vodou/

Obsahové přílohy