3.4.4 Od příběhu ke storyboardu

Žák bude umět převést myšlenku do obrazu.

Nápad je jedna věc v hlavě, jiná věc jako text na papíře a úplně odlišná záležitost, pokud z ní vytvoříme storyboard (komiks). Pokud chceme z nápadu udělat film, prospěje nám, budeme-li si jej formulovat pomocí více médií; médium komiksu je obzvláště vhodné.

Frontální výuka, Tvoření, Aktivizace.

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • prací s příběhem.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • vzájemným vyprávěním jednoho příběhu v různé podobě.
• Smysl pro iniciativu a podnikavost je rozvíjena:
  • vzájemným vyprávěním jednoho příběhu v různé podobě.
• Schopnost učit se je rozvíjena:
  • pochopením, co je to storyboard a proč je důležitý.
• Kulturní povědomí a vyjádření je rozvíjeno:
  • pochopením, že při přípravě filmu je potřeba mít záběry pečlivě rozkreslené.

Aktivita je rozdělena do dvou částí.

1. část - práce s příběhem

Realizátor dá žákům text příběhu a oni se ho snaží převyprávět dle jednotlivých zadání od realizátora.

2. část - od příběhu ke storyboardu

Realizátor u tabule popisuje, jak by on přepracoval určitý příběh do storyboardu.

Žáci musí být podrobně seznámeni se společným cvičným příběhem, aby dokonale věděli, o čem je v jednotlivých záběrech řeč. Realizátor musí mít storyboard dopředu nachystaný, nebo detailně promyšlený. Výklad je třeba provádět u tabule nebo flipchartu. Žáci budou k tvorbě svých storyboardů potřebovat velké papíry a fixy.

Aktivita je na dvě části. Každou část vede jiný realizátor. První část je zaměřena na práci s příběhem, vede ji hlavní realizátor.

Realizátor vyzve žáky, aby si udělali dvojice. Žáci jsou seznámeni s textem příběhu (slyší ho od realizátora a mají ho i vytištěný). Následně se snaží převyprávět příběh dle zadání realizátora. Nejprve každý z dvojice příběh převypráví lineárně, pak retrospektivně, následně od prostředka a v poslední fázi si oba žáci příběh společně „přehrají“ a vymyslí si, co či kdo bude vypravěčem. Prací s příběhem je u žáků rozvíjena komunikace v mateřském jazyce. Zároveň vzájemným vyprávěním jednoho příběhu v různé podobě jsou u žáků rozvíjeny sociální a občanské schopnosti a smysl pro iniciativu a podnikavost.

Druhou část aktivity přebírá realizátor filmový specialista.

V další části aktivity opět žáci pracují s tímto daným, všem společným krátkým příběhem. Realizátor si dopředu na tabuli připravil storyboard vycházející z tohoto příběhu. Představí ho žákům. Při výkladu používá termíny, které už znají: typy záběrů, pravidlo osy, zlatý řez, podhled, nadhled, protipohled. Snaží se popsat vlastní myšlenkové pochody při vymýšlení tohoto storyboardu: proč zvolil právě takové záběry a jejich pořadí, co se rozhodl vypustit a který záběr naopak vypustit v žádném případě nelze. Vysvětlí, v čem spočívá výhoda zpracování příběhu do storyboardu. Pochopením, co je to storyboard a proč je důležitý, je u žáků rozvíjena schopnost učit se.

Když vymýšlíme video, a hlavně se v tomto případě bavíme o hraném (krátkém) filmu, máme představu, která se zakládá převážně na atmosféře a emocích. Převedením těchto myšlenek do textu získáme konkrétnější tvar, ale zákonitosti textu a jeho percepce čtenářem jsou jiné než u audiovizuálního díla. Tomu se více blíží forma komiksu. Nutnost rozpracovat scény do konkrétních záběrů, přemýšlení nad tím kdy bude celek, kdy detail, co jak bude konkrétně vypadat, nás přivádí do úplně jiného světa. Některé záběry nebo dokonce scény se najednou vyjeví jako nepodstatné, nahraditelné nebo zjednodušitelné. Jiné na sebe naopak přitáhnou pozornost a vyjeví svou důležitost pro odvyprávění celku. Základním pravidlem pro tvorbu storyboardu je zjednodušovat. Pokaždé si musíme položit otázku: Co by se stalo, kdybychom tento záběr vynechali? Nebo podstatně omezili, zjednodušili? Nešlo by toto udělat bez střihu, v jednom záběru? Další velkou výhodou této metody je, že si uděláme přehled o lokacích a velikostech záběrů. Určitou barvou si například označíme všechny celky v dané scéně, jinou barvou všechny detaily v určitém pohledu. To nás potom ušetří chronologického natáčení s nutností neustálého přenastavování kamery, světel, scény atd. Jistě, přehled by měl režisér a jeho tým mít už na základě technického scénáře, jenže ve storyboardu je to přehlednější a naši žáci asi nebudou mít vypracovaný precizní technický scénář. Pochopením, že při přípravě filmu je potřeba mít záběry pečlivě rozkreslené, je u žáků rozvíjeno kulturní povědomí a vyjádření.

Žáci by měli zažít, jak převedení myšlenek do obrázků ovlivní jejich přemýšlení o tématu, pocit co je důležité a vědomí, co lze vypustit.

Zkušenost, a to nejen z dvojího opakování tohoto kurzu, nýbrž zkušenost obecná jednoznačně ukazuje, že vypracovat si storyboard a potom se ho při natáčení pokud možno držet (anebo vědět přesně, proč se odchyluji a jaký to bude mít následek v celku) se vyplácí. Ti žáci, kteří se z nějakého důvodu rozhodli storyboard nevypracovávat, se potom na place v jednotlivých záběrech zamotávali, natáčeli řadu záběrů zbytečně a některé jim naopak chyběli, na což přicházeli až ve střižně. Samozřejmě existují režiséři, kteří svá díla vytváří za momentální inspirace a nechávají herce improvizovat. Ani při tvorbě dokumentů nebo reportáží metodu storyboardu neuplatníme. Pokud ale začínající tvůrci pomýšlí na hrané scény, práci se storyboardem nelze opomenout.

Obsahové přílohy