Mé oko je objektiv

Žák má začít přemýšlet jako filmař. Po úvodním výkladu ví, jaké druhy záběrů potřebuje pro stavbu reportáže. V terénu pak tyto záběry získává. Osvojuje si základní kameramanské dovednosti a dopředu si v hlavě skládá montáž záběrů. To znamená, přemýšlí nad střihem už během natáčení.

Dívám se na realitu přes objektiv. Přemýšlím u toho jako scénárista, kameraman a střihač zároveň.

Frontální výuka, diferencovaná výuka, individuální práce, pozorování, tvoření, zážitková pedagogika.

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • porozuměním instrukcí při vysvětlování práce s tablety.
• Schopnost práce s digitálními technologiemi je rozvíjena:
  • nastavováním tabletů.
• Schopnost učit se je rozvíjena:
  • okamžitou aplikací instrukcí při natáčení a konzultace s realizátorem.
  • přípravou materiálu vhodného pro střih.
• Smysl pro iniciativu a podnikavost je rozvíjen:
  • přípravou materiálu vhodného pro střih.
• Kulturní povědomí a vyjádření je rozvíjeno:
  • přemýšlením o realitě jako o východisku pro sdělení divákovi.

Zážitková aktivita s počátečním výkladem. Natáčení videa na tablety za pomocí aplikace Kinemaster.

Realizátor rozdá žákům tablety s nainstalovanou aplikací Kinemaster. Na tomto kurzu budeme pracovat i v profesionálních programech. Ale jak se říká, dobrý kameraman umí natočit dobré video i na mobil. A něco na tom je. Proto právě začneme od tabletu. Výhoda aplikace oproti profesionálnímu programu je v tom, že je intuitivní, a spoustu věcí udělá za vás. Vy se můžete soustředit jen na to, jaký záběr uděláte a o to tady především půjde. PIN pro tablety by měl být 2014.

A teď si tam najděte takovou červenou ikonku, která se jmenuje Kinemaster. Ještě se taky dá zvednout jas, abyste něco viděli. Chce někdo z vás ukázat, jak se zvedá jas? Tak. A máte tam všichni červenou ikonku Kinemaster? Zapnuli jste si Kinemaster? Objeví se vám volba, v jakém formátu chcete video natáčet. Zvolte možnost šestnáct ku devíti na šířku. To je takový nejrozšířenější způsob točení videí. A když chcete natáčet, tak zmáčknete červené kolečko, vyberte si volbu camcorder a natáčíte. A když zastavíte natáčení, je důležité zmáčknout tlačítko use, aby si tablet uložil vás záběr. Pokud se vám záběr nelíbí, tak dejte retake, ale pokud ho chcete uložit, tak je potřeba zmáčknout use. Na to prosím nezapomínejte. Aby se pak nestalo, že půjdete stříhat a zjistíte, že nemáte nic uloženého. Tak teď si zkuste něco natočit. Ukončete natáčení a zmáčkněte use. Máte? Super.

Prozradím vám úplně základní pravidlo, na kterém stojí všechny reportáže, dokumentární a hrané filmy. Je to pravidlo, které se týká střihu a zní, že vždy dobře působí, když na sebe navazují záběry, které jsou rozdílné. Takže když máte detail, třeba na obličej člověka, tak pak bude dobře vypadat, když bude třeba celek. Když je to statický záběr, který se nehýbe, tak pak bude dobře působit, když bude švenk, otočení, anebo chůze, nějaký pohyb. Když máte něco z interiéru, tak vždycky působí dobře, další záběr na stejnou věc z exteriéru. Protože divák je vždycky v tom záběru na něco zvyklý a střihem mu rozbijete, na co byl zvyklý a on si řekne: „Wow, aha! To mě zajímá! Co bude dál? Wow! Aha!“ Musíte pořád diváka překvapovat.

Takže, abychom záběry uměli dělat rozdílné, musíme vědět základní jejich terminologii jejich velikostí. Zní to jako banalita, ale je to velmi důležitá věc. Když máte detail, tak může to být velký detail, anebo to může být makro detail, nebo to může být mikroskopický detail. Takový ten nejběžnější detail, který jste tady v terénu schopni udělat tabletem, je třeba detail na ruce, jak něco hledají v trávě. Anebo je to detail na obličej, třeba jenom takhle Gestikuluje - od spodku brady nad obočí. Ale tohle je opravdu ten detail, který se často používá ve filmech. Kresbou flip chart ilustruje svůj výklad.

Nakreslí hlavu panáčka - v zámečku je od brady po čelo. Toto je detail na hlavu panáčka. A ještě takovej fígl, když se ten panáček dívá tímhle směrem (= vpravo), tak ho dám víc sem (= vlevo). Kdyby se díval tamtím směrem, tak ho dám víc sem (= směry jsou prohozené). Je to takzvané pravidlo zlatého řezu. Takhle se rozdělí to pole a v těchto místech je to důležitý a esteticky pěkný. Věděl to už Michelangelo a všichni renesanční malíři, oni na to vlastně přišli. Když umístíte to, co chcete, aby v tom záběru bylo důležitý tady do těchhle bodů, do některého z nich, tak to vypadá prostě pěkně.

Další velikost, kterou bych vám chtěl ukázat a byl bych rád, kdybyste ji použili, je polocelek. To znamená člověk, kterému je vidět obličej a ruce. Protože ruce hodně vyjadřují emoce, vyjadřují to, co ten člověk chce říct, je prostě důležité, aby byly vidět. Takže tohle je polocelek.

A pak máme celek. A to je celá postava, která buď stojí, anebo jde. Pokud jde tímhle směrem, tak je zase dobré ji sledovat tak, aby se blížila tady tomu okraji, kterému se říká kantna. Směrem, kam jde, je potřeba, aby byl volný prostor. Pokud natáčíte chůzi tak, že vy jdete za postavou, tak pak je dobré mít ji na středu. Pokud jste v jedné ose s tou postavou, sledujete ji, můžete ji udělat v celku, anebo jí můžete třeba v detailu, například sledovat nohy. Pokud je sledujete zezadu, tak je dáte na střed. Kdybyste šli vedle těch nohou, tak zase aby ty nohy před sebou měly víc místa.

No a poslední, co vám chci ukázat, je velký celek, což může být záběr na přírodu, kde jsou nějaké kytičky. Pak třeba v dalším plánu může být třeba nějaký les, pak v dalším plánu město a v dalším plánu ještě nějaká krajina. Vždycky když se dělá velký celek, tak jeho síla spočívá buď v tom, že je tam více plánů, že je tam na co se dívat, anebo že je tam perspektiva. Vyberete si třeba řeku nebo silnici, nebo nějaké úběžnice, které zase vedou do jednoho z těch bodů zlatého řezu. Celek se velmi hodí na začátek a na konec videa. Tím to vždy povýšíte, nic tím nezkazíte, když na začátek nebo na konec dáte velký celek. Velký celek může vyjadřovat přírodu, nebo může vyjadřovat město. Také dobrý kontrast. Dá se s tím hrát. My máme téma biologie, takže s tím se dá počítat, že to zase v tom videu něco znamená. Ať divák má vždy nad čím přemýšlet.

Tyto tablety jsou opravdu hodně hloupé a dělají si automatické ostření, automatické vyvážení bílé a potřebují nějaký čas na to, aby si to všechno ustálily. Takže s tím počítejte. Když zakomponujete nějaký záběr, tak počkejte, jestli opravdu je to to nejlepší, přemýšlejte o tom. Pak to teprve zapněte, pak sledujte, jestli je to zaostřený, nebo jestli to ještě nedělá nějaké zvuky. A pak v momentě, když už víte, že ten tablet natáčí přesně to, co vy jste chtěli, aby natáčel, tak to nechte deset vteřin jet. Protože potom ve střižně se vám strašně snadno stane, že si řeknete: „Jaj to je pěkný záběr! Ten bych použil! Ale má jenom dvě vteřiny. Proč jsem to vypnul tak brzo? Hmm… Škoda. Nepoužiju ho.“ Takže vždycky je lepší počkat minimálně těch deset vteřin, vy si z toho ve výsledku třeba vezmete jenom ty dvě vteřiny, ale máte z čeho vybírat. Takže v klidu, pomalu, přemýšlejte, co natáčím. Když otáčíte, tak pomalu, protože takový video jako bžt-bžt, to umí udělat i vaše babička na rodinný oslavě. Ale vy teď máte za úkol přemýšlet o tom, co točíte a dělat to v klidu a pomalu. Bude se vám to odpoledne hodit. To je ode mě všechno. Díky za pozornost.

Následují instrukce od realizátora biologa - sepsáno v kartě Točím vše, co létá, leze, utíká

Připravit tablet pro každého žáka a nainstalovat na něj program Kinemaster. Zařízení se musí předem zkontrolovat: jestli je nabitá baterie, jestli funguje nahrávací program, ukládání souborů, jestli je dost místa na disku atd. Najít natáčecí místo, exteriér s vyhlídkou a porostem, ve kterém lze najít biologický materiál pro natáčení.

Žáci dostanou do ruky tablety s nainstalovaným programem Kinemaster. Filmový specialista jim vysvětlí, jak s tablety pracovat. Potom provede výklad o velikostech záběrů: velký detail, detail, polodetail, celek, velký celek. Vysvětlí jaké druhy záběrů je v konečném střihu dobré kombinovat a jak je možné film začít a zakončit. Zadá žákům, aby natáčeli různé záběry a uvede příklady, které by to mohly být. Vše podporuje nákresy na tabuli. Během samostatné práce žáky motivuje a pomáhá jim během natáčení.

• Realizátor rozdá žákům tablety (nebo jakékoli zařízení snímající obraz). Vysvětlí základní ovládání: jak přístroj zapnout, jak se do něj přihlásit. Jak otevřít natáčecí program, jak zapnout nahrávání a jak záběr po ukončení nahrávání uložit. Případně jak nastavit jas displeje (to je třeba zejména v exteriéru při slunečném počasí). Nastavováním tabletů si žáci prohlubují kompetenci schopnost práce s digitálními technologiemi. Poté realizátor přejde ke krátkému výkladu o velikostech záběrů: velký detail, detail, polodetail, celek, velký celek. Tento výklad je nutné podpořit názornými ukázkami, například obrázky na tabuli či velkém papíře. Realizátor vysvětlí, proč jsou záběry takto rozděleny a proč je nutné, aby každý žák natočil všechny jejich druhy. Poté zadá minimální délku záběrů, hovoří o pravidlech pro pohyb – švenk a chůzi. Nadhled, podhled, pravidlo osy. Zdůrazňuje plynulost a stabilitu. Hovoří o směru pohledu nebo pohybu v závislosti na umístění objektu/postavy do plochy obrazu. Zmíní se o zlatém řezu a plánech. Zdůrazní, že záběry se na sebe vážou tehdy, když na sebe naráží, vyvolávají otázky a poskytují odpovědi.
• Během výkladu je nutné pořád odkazovat k budoucí montáži. Zkušenost velí, že velký celek působí dobře na začátku a konci videa. Záběr na město se sráží se záběrem přírody a vyvolává otázku, buduje vyprávění. Celek se skvěle váže s detailem. Podhled detailu obličeje se váže s nadhledem velkého detailu objektu (při zachování pravidla osy – tzn., že natáčíme buď zprava nebo zleva, ale nekombinujeme.)
• Konkrétní zadání:
  • Velký detail: například květina nebo hmyz. Natočit jednak sám o sobě, jednak (ve druhém záběru) se změnou stavu, to znamená: hmyz leze po zemi, ke hmyzu se blíží ruka, chytá ho a vkládá do nádoby.
  • Detail: obličej postavy se rozhlíží nebo něco nalézá (změna stavu). Směr pohledu obličeje musí směřovat do prostoru, to znamená, že hlava je umístěna ve zlatém řezu zadní stranou blíž ke kantně (okraji záběru).
  • Polodetail, či polocelek: hlava postavy s rukama – ruce jako vypovídající objekty, to znamená: co drží, jak gestikulují…
  • Celek: postava v prostředí.
  • Velký celek: 1) město 2) příroda. Vybrat takový pohled, který obsahuje co nejvíc plánů. Dominanty umístit do zlatých řezů. V případě švenku (pohybu kamery) mít několik vteřin stabilních ve výchozím bodě, poté pomalu a plynule švenkovat, plynule zastavit v konečné pozici a vydržet několik vteřin na statickém záběru.
• Každý záběr musí mít minimálně deset vteřin, aby bylo ve střižně z čeho vybírat. Deset vteřin se počítá až od té doby, kdy je kompozice ustálená a je pevně zaostřeno, ne od zmáčknutí tlačítka rec. V případě sledování pohybu postavy vertikálně od kamery, musí pohyb směřovat do prostoru a záda postavy musí být blíž kantně, postava je umístěna ve zlatém řezu a ne vprostřed. Jako bonus lze zadat také záběr v pohybu: kamera sleduje v polodetailu zezadu chůzi postavy – buď její hlavu a ramena, nebo nohy v chůzi (s prostorem před postavou). Tyto záběry je ovšem na primitivní snímací zařízení poměrně těžké pořídit v dobré kvalitě. Zvláštní důraz musí realizátor klást na stabilitu a rozmysl. Kameraman musí vědět co přesně natáčí a tlačítko rec zmáčkne až poté, co vyzkoušel všechny možnosti, jak záběr komponovat. Při natáčení musí být v klidu, musí mít pomalou a jemnou ruku. Je to podobné jako s mířením při střelbě. Obraz nesmí být roztřesený. Porozuměním instrukcí a seznámením s novými pojmy si žáci prohlubují kompetenci komunikace v mateřském jazyce.
• Poté, co žáci dostanou zadání, se všichni rozejdou do terénu a snaží se splnit zadaný úkol. Realizátor obchází prostor, sleduje, jak si kdo vede. Když vidí, že někdo dělá chybu, upozorní ho a poradí jak ji napravit. Chválí, může fungovat i jako jako figurant. Okamžitou aplikací instrukcí při natáčení a konzultace s realizátorem a přípravou materiálu vhodného pro střih si žáci prohlubují kompetenci schopnost učit se a smysl pro iniciativu. Přemýšlením o realitě jako o východisku pro sdělení divákovi si žáci prohlubují kompetenci kulturní povědomí a vyjádření.

• Po skončení časového limitu se žáci vracejí zpět do budovy, kde bude probíhat další program. Během této cesty mohou také pořizovat záběry.

• Úkol natočit konkrétní velikosti a druhy záběrů je srozumitelný a splnitelný i pro někoho, kdo natáčí poprvé v životě. S takto sesbíraným materiálem se pak dobře pracuje ve střižně a každý se může přesvědčit, že určité záběry se na sebe dobře vážou a vytváří vizuální vyprávění. Tento základní „fígl“ se pak využívá ve všech žánrech audiovizuálního vyprávění od reportáže až po hraný film.
• Je dobré, když si žáci během výkladu dělají poznámky.
• Výsledkem tohoto workshopu (a následného střihu) bude několik vzájemně si velmi podobných videí. Cílem není probuzení kreativity žáků, ale to, aby se naučili připravovat si základní kameny pro své budoucí stavby.
• Zkušenějším žákům se nemusí líbit, že je nutíme natáčet na primitivním zařízení s automatickými funkcemi. Proto je třeba zdůraznit, že zde cvičíme natáčení v intencích budoucí montáže a tuto techniku potřebují procvičovat všichni. Celá skupina má sjednocený výchozí bod a nikdo se nemusí soustředit na ostření, expozici atd., ale zabývá se jen velikostí a druhem záběrů.

• Literatura k základům střihu: https://www.famu.cz/media/Texty_k_úvodům_do_oboru_střihová_skladba.pdf