3.11 Závěrečná hra

Hlavním cílem je sehnat všechny potřebné součástky, správně je zapojit a společně zprovoznit stroj - portál. Dílčím cílem je trénink týmové spolupráce, osvojení získaných znalostí z předchozích aktivit a stmelení třídního kolektivu.

Portál funguje, opravili jsme ho a ukázali, co všechno jsme se v Institutu naučili! Zbývá už jen projít jím na druhou stranu…

skupinová práce, pozorování, práce s informacemi, problem solving, strategie

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • nácvikem porozumění psaného textu při čtení otázek
  • aktivní komunikací mezi hráči v průběhu konstrukce portálu.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • rozdělení úkolů a podílení se na společném cíli.

Společná aktivita pro všechny ve formě závěrečné zkoušky s cílem sehnat všechny suroviny a pomůcky potřebné na zprovoznění portálu výměnou za odpovědi na otázky u konstrukčního místa.

• V přípravném týdnu: realizátoři zkompletují materiál na stavbu portálu, vyberou otázky pro hru, vytisknou materiály s otázkami, nápisy součástek a s plány prostoru.
• Před uvedením programu: realizátoři sestavují portál, rozmístí materiál, umístí cedule; připraví prostor pro závěrečný ceremoniál, který navazuje hned po zkoušce.

• Cílem závěrečné hry je zopakovat všechno, co se žáci během celého programu naučili a nechat každého z nich, aby se osobně angažovali na splnění společného cíle tím, co jim jde nejlíp nebo je to nejvíce bavilo. Proto lze upravit výběr úloh pro zprovoznění portálu tak, aby co nejvíc „sedl“ konkrétní účastnící se skupině.

• Hra má v podstatě dvě poloviny: v první části žáci teprve získávají potřebné pomůcky tím, že přináší správné odpovědi na různé otázky z přírodních věd (prostor pro hledání odpovědí v našich realizacích byla právě expozice s interaktivními exponáty, vysvětlující podstatu jevů, při uzpůsobení úloh a jednotlivých otázek lze zrealizovat podobné hledání např. ve školní knihovně nebo v muzeu). V druhé části pak již se získanými pomůckami a suroviny plní úkoly vedoucí k zprovoznění portálu. Realizátoři pomáhají dětem rozdělit práci tak, aby nedocházelo k tomu, že na sebe týmy jen čekají, až budou hotovi všichni.

• Žáci mohou dle svého přání pracovat v dosavadních týmech, nebo udělat skupinky jiné. Míra svobody při sestavování je přímo úměrná tomu, co jsou žáci vzhledem k věku a jejich komunikačním dovednostem schopni mezi sebou vyjednat. Pokud realizátoři z předešlých aktivit usuzují, že to žáky potěší a že to zvládnou, lze prostě jen vyhlásit pravidlo, že skupinky mají mít od dvou do pěti lidí a že se nerozpojují, měnit složení skupinek se smí pouze v místnosti s portálem, ne v expozici. Pokud děti nejsou na takovou míru svobody připravené, předložíme jim „hotové“ pravidlo: odpovědi na otázky se v expozici hledají vždy ve dvojici a závěrečné úlohy plní celý tým.

• Představení jednotlivých úloh:
  • Sonda: Děti mají k dispozici kartony, balonky, nůžky, lepidla, plastová kolečka, brčka, špejle, tavnou pistoli (pozor na bezpečnost, hrozí popálení) a pod dohledem a s radami dohlížejícího realizátora konstruují autíčko. V případě science centra doporučujeme využít prostor „bastlírny“ nebo kreativní dílny. Na vozítko pak děti mají umístit živý mikroorganismus. To navazuje na experimentální dílny, kdy zkoumali život kvasinek. Pokud to žáky nenapadne, mají to ve svých nápovědních osobních složkách, také jim může poradit realizátor s rolí staršího spolužáka Willa.
  • Sestrojení spínače: Pomocí této úlohy odkazujeme na konstrukční dílny a pokusy s elektřinou. Využíváme pomůcky, které děti už znají.
  • Strojový jazyk: Úloha odkazuje na proběhlou večerní přednášku experta o mluvících robotech, kteří rozumí lidskému jazyku. Jedna se o slepou sémantickou mapu, kde jsou vyznačené vztahy mezi pojmy. Děti mají k dispozici kartičky se slovy, které když umístí správně na mapu, dostanou se až k centrálnímu slovu, které je heslem k splnění úlohy. Některým dětem jde tato slepá mapa zcela intuitivně, jiné potřebují napovědět, aby pochopili princip doplňování a hledání souvisejících slov. Může ale nemusí to souviset s tím, jak konkrétním jedincům jde ve škole český jazyk a zda je hraní s jazykem baví. V případě, že očekáváme, že úkol je příliš těžký, můžeme některá slova na mapě už přilepit dopředu - mapa tak nebude „slepá“, ale bude obsahovat jasnou nápovědu.
  • Barevné standardy: Úloha odkazuje na večerní zážitkovou hru, kdy žáci prošli stanovišti, kde míchali roztoky se základními barvami dohromady, hledali chemickou reakci, při které nám vznikne modrá a zkoušeli různé typy světla. Rozsah toho, co všechno v rámci závěrečné hry je potřeba namíchat, může realizátor zvolit dle potřeby a žádoucí délky aktivity.
  • Napájení: Úloha odkazuje na konstrukční dílnu, kdy si žáci zkoušeli zkonstruovat rukavici s držákem baterií, kterými lze pohánět malé spotřebiče. Proto jsou u portálu krabičky ze zdířkami, do kterých se ve finále všechny týmy zapojí. Dle možností realizátora skutečně lze nachystat obvod, pomocí kterého všechny napojené baterie v rukavicích rozsvítí hlavní žárovku portálu (je to ale opravdu hodně drátů) nebo lze rozsvícení hlavního světelného indikátoru na portálu nasimulovat (stačí načasovat připojování žákovských rukavic s rozsvícením žárovky na jiném, jednodušším obvodu, který nebude pro žáky viditelný). Na tuto úlohu nepotřebují žáci žádné extra pomůcky kromě svých již vyrobených rukavic.
  • Klíč šifrování: Úloha odkazuje večerní zážitkovou hru, kde žáci řešili hlavolam „hanojské věže“. Nyní jsou před něj postaveni znovu, jen před o něco složitější variantu (je zvýšen počet částí věže). Správné vyřešení jim odhalí klíč, jak rozšifrovat pro portál textové pokyny.
  • Výroba vitriolu: Odkazuje na experimentální dílnu, kde žáci rozpouštěli, filtrovali a odpařovali modrou skalici znečištěnou pískem. Dle časového rozvrhu můžeme žáky nechat „jen“ sestavit filtrační aparaturu a nechat přefiltrovat znečištěný roztok, v případě větší časové dotace a přítomnosti realizátora (bezpečnost!) je můžeme nechat i odpařovat a získat skalici ve formě malých krystalků.

• Otázky a odpovědi: Realizátor vybere otázky, které souvisí s prostorem, ve kterém žáci hledají odpovědi (v případě původního návrhu tedy přizpůsobeno pro expozici science centra), předem si je vytiskne a rozstříhá tak, aby na každém proužku papíru byla jedna otázka. Skupinkám chodícím si pro otázky tak může otázku nejen slovně položit, ale dát jim ji i v psané podobě, což se nám v testovacích realizacích velmi osvědčilo. Pokud potřebujeme prodloužit dobu, kdy děti hledají odpovědi, můžeme otázky „recyklovat“ tedy zadat ji více než jedné skupince (ale tak, aby týmy nehledaly odpověď ve stejnou chvíli). Správné odpovědi si děti můžou ale nemusí na papírek napsat (zde doporučujeme dát dětem volnost, zda si to chtějí a potřebují napsat nebo si to chtějí zkusit zapamatovat), klíčové je odpověď říct zadávajícímu realizátorovi, který ji buď schválí (a vydá za odměnu skupince pomůcku nebo surovinu dle jejího výběru) nebo poprosí o lepší prozkoumání a upřesnění přinesené odpovědi.

• Plnění úloh: nastává ve chvíli, když už všechny potřebné pomůcky žáci získali a nikdo již není v expozici vyslán pro další odpovědi. Realizátor pomáhá s kompletací portálu a moderuje závěrečné spuštění, průběžně označuje úkoly za hotové; hlásí, co zbývá splnit.

• Finalizace opravy portálu: Ve chvíli, kdy kompletace úloh finišuje a děti se blíží k zapojování rukavic a vyslání sondy, přesune se realizátor v roli ředitele/ředitelky do prostoru za portál (tedy prostor, kde vzápětí proběhne závěrečný ceremoniál) a připravuje návaznou aktivitu a slavnostní zakončení. Oproti tomu realizátor v roli staršího spolužáka absolvuje průchod s žáky.

• Počet a typ úkolů lze změnit podle znalostní a kognitivní úrovně účastnících se dětí. Je třeba zohlednit také sociálně společenské klima ve třídě a organizační schopnosti zúčastněných - některé kolektivy potřebuji usměrňovat méně, některé více (pomoc při sestavování skupinek, nebo využití týmů z předchozích aktivit, dělba práce atd.).

• Závěrečná hra má být pro účastníky náročná, nicméně splnitelná. Zatímco jeden realizátor vydává pomůcky a úkoly, druhý se věnuje koordinaci týmů, citlivému napovídání či usměrňování. Pokud se jeden z týmů zasekne na nějakém úkolu, vyzve ostatní, aby mu pomohli atd. Některé aktivity (šifra, mapa slov) vyžadují občasnou moderaci dospělého (ať už realizátora nebo zapojení pedagogického dozoru).

• V pravidlech nenajdete přesný pokyn pro to, kolik přesně pomůcek dostanou děti za jednu správnou otázku. Je to proto, že se efektivnost práce jednotlivých účastnících se tříd může a bude diametrálně lišit. Je tedy zcela v pořádku, když například při první realizaci vymění uvádějící za jednu správnou odpověď všechny komponenty na filtrační aparaturu, zatímco na realizaci další dětem za správnou odpověď vydá vždy jen jeden kousek (tedy postupně - stojan, kádinku, filtrační papír atd.). Záleží také na počtu účastnících se dětí a týmů, na harmonogramu celého programu a jeho plnění a také na individuální rychlosti získávání správných odpovědí. Náročnost lze také přizpůsobit míře únavy.

• Ačkoli žáci 3.-5. tříd doopravdy neočekávají, že portálem projdou opravdu někam úplně jinam (na cizí planetu, do podzemí atd.), v rámci testovacích uvedení vždy přijali „to, že si hrajeme na hvězdnou bránu“ velmi nadšeně. V průběhu plnění úkolů a úloh si děti představují, co asi na druhé straně bude; fantazírují, co by tam všechno vůbec mohlo být, dohadují se, jestli tam bude snad nějaký poklad; což podporuje jejich motivaci k splnění závěrečné zkoušky. Proto je klíčové, aby žáci nevěděli, jak prostor za portálem přesně vypadá (tj. nebylo tam vidět) a co je tam čeká (tj. nebylo to slyšet, neviděli tam vcházet jiné osoby atd. Je možné portál umístit na skutečné dveře, kterými projdou do prostoru, který ještě neznají; také lze portálem přepažit velkou místnost na poloviny, pokud má dva samostatné vchody. Pokud místnost, kam portál vede, už znají z předchozího programu, je vhodné ji upravit a vyzdobit tak, aby působila jako něco jiného.

Materiál si nachystáme podle toho, jaké konkrétní úlohy dětem do závěrečné aktivity zahrneme. Všechny úkoly vychází z toho, co si již děti v programu zažily, vypůjčíme si tedy materiál a pomůcky z konstrukční (sestrojení obvodu) a experimentální dílny (sestavení aparatury), večerní zážitkové hry (hanojské věže, míchání barvy) a přednášky vědce (sémantická mapa slov).

Obsahové přílohy